Hned zpočátku je třeba si ujasnit jeden velmi důležitý fakt. Název "Sentiment" zcela přesně vystihuje pojetí celé nahrávky. Nečekejte tedy od tohoto alba, potažmo od Karla Gotta samotného, že si začal hrát na Michaela Bublého. Zapomeňte na moderní pojetí swingu a popových standardů. Gott se do tohoto tématu pustil přesně tak, jak to odpovídá jeho věku a hlavně období, kdy všechny kousky vznikly, což rozhodně není krok mimo - působí v nich naprosto přirozeně. Nepochybně o mnoho přirozeněji než třeba v lidovkách jeho srdce.

Mezi sedmnácti písničkami, které se na desku nakonec dostaly, najdete především standardy patřící do Great American Songbook, swingovou klasiku, ale i několik kousků z české hudební historie, včetně jednoho ze Semaforu. Jmenovitě si poslechnete například české verze "Crazy", "La mer" alias "Beyond The Sea", "Have You Met Miss Jone?", "What A Wonderful World", "It Was Very Good Year" nebo třeba "A Song For You". Velkou většinu z nich otextoval Pavel Vrba a nutno říct, že jeho texty jsou jedním z plusových bodů tohoto alba. Ze semaforského repertoáru si Karel Gott vybral "Blues pro tebe" a do hlubší historie sáhl v případě písniček "Tvůj krok zní" a "Dívka v modrém" ze stejnojmenného filmu s Oldřichem Novým a Lídou Baarovou.

Společně s výborným Big Bandem Českého rozhlasu, Smyčcovým orchestrem Rudolfa Wiedermanna a aranžérem Václavem Kozlem vtiskl písničkám přesně onen sentiment, který uvádí v názvu kolekce. Na první poslech máte pocit, jako by někdo sfoukl prach ze staré desky. Při důslednějším poslouchání ale zjistíte, že by se ono LPčko zcela ztrácelo v historii. Jemný nádech moderny je přece jen na albu patrný, spíše však v detailech, zvuku a některých postupech. Výjimkou je pouze "Blues pro tebe", kde je zřetelně patrná snaha zasahovat do původní semaforské atmosféry písničky zcela minimálně, a když, tak s maximálním citem.

Ono vyzdvihování Big Bandu Českého rozhlasu je zde zcela na místě - jsou si totiž s Karlem Gottem rovnocennými partnery. Big Band tu neplní pouze úlohu doprovodu, ale s Mistrem se navzájem doplňují. Gott se nebojí v některých pasážích nechat kralovat pouze nástroje a jejich sóla a naopak ansábl rád ustupuje Gottovu signifikantnímu tenoru. Tento vzájemný dialog probíhá v češtině. Není tím ovšem myšlen jazyk, jakým je nahrávka nazpívaná, ale styl a vyznění. Zatímco u některých jiných desek mi onen český smrádek vadí, zde působí jako osvěžení a hlavně příjemné odlišení od podobných počinů z anglofonních zemí.

Hodnocení "Sentimentu" Karla Gotta body je relativní záležitost. Je to bezesporu velmi povedená nahrávka, ovšem jak moc, záleží na úhlu pohledu. Podívám-li se na ni perspektivou čtenáře internetového webu hledajícího moderní hudbu, pak na něj bude album působit staromódně a hodnocení 7/10 bude pro něj nadhodnocené. Naopak typický fanoušek Karla Gotta, respektive swingu v jeho původní formě, bude nadšený a z bodového hodnocení bude spíše zklamán. Berte tedy výsledek jakýsi průměr mezi oběma. Tak jako tak, Karel Gott s Big Bandem Českého rozhlasu natočil opět po čase album, které připomíná, proč se mu klaní všichni jeho kolegové bez rozdílu věku a žánru.