A je to venku. Prvního studiového alba kapely, jejíž exponenciálně vzrůstající popularity si poslední dobou nelze nevšímat, Mig 21, se její fanoušci po třech letech chození na koncerty dočkali. Zásadním zlomem v oblibě Migu bylo jistě učinkování protagonisty Jiřího Macháčka ve filmu, "bibli dnešních mladých", "Samotáři", to ale nemění nic na faktu (respektive tomuto faktu hlavně pomohlo), že posluchačská základna pravověrných příznivců kapely je dnes dost bohatá sama o sobě. Koncerty Migu se tedy těší přízni širokého záběru publika, otázkou je, s jakým úspěchem se pověstnou energii a kontaktní atmosféru podařilo přenést na desku.

Co do výběru písní je album "Snadné je žít" poměrně věrohodným odrazem živých vystoupení, koncertní diváci budou obsahovým výběrem jen těžko zaraženi. Velká překvapení nejsou ani za aranžemi písní, i když je zřejmé, že si s jejich verzemi vyhráli všichni - od muzikantů, zvukaře "Mikeše" až po producenta Pavla Rejholce, nedočkáme se žádných zázraků. Šířkou využití technických možností studia nahrávka nijak nevybočuje z toho, co je v dnešní době používáno běžně a co se vesměs očekává, nebudeme tedy padat úžasem nad množstvím samplů, smyček, hlasových a nástrojových efektů (i když background písně "V dnešním světě kompjůtrů", sázející na retro zvuky počítačových her předpotopních Sinclairů, by zasloužil pochvalu). Hrátky s efekty někdy příjemně posilují atmosféru, viz. titulní singlovka "Snadné je žít", případně postdisko rejstřík ve "Skejtu", jindy přidávají na hravosti a členitosti doprovodů (pozpátku pouštěné zvuky, gramofonový efekt úplného zpomalení například v "Jaro léto podzim zima"), někdy je znát, že síla pokušení jejich využití přebila cit pro celkovou náladu - nepřiměřený důraz na zvuky a efekty virblu ve "Žlutém dvojplošníku".

Pocit z poslechu alba, jak bylo naznačeno výše, do značné míry připomíná atmosféru koncertů. Je pravděpodobné, že přímo úměrně zbožňování Migu naživo bude zbožňován i jejich debut. Výrazné momenty z vystoupení - zdravě vtíravé ploužáky "Snadné je žít" či "Člun" (i když s vokálním hvizdem v refrénu možná až překročil hranici kýče, na které i tak balancoval), svižná nafunkovatělá hitovka "Slepic pírka", nebo jedna z nejstarších a dodnes nejžádanějších písní "Twist" - zůstávají výraznými momenty i na desce. Zrovna tak jistá náladovost a obrazovost, na kterých jsou písně jako "Bárbekjů" či "Budapešť" postaveny, se na desku převést povedla a vícenásobný poslech není dojmu z nich naškodu. Skladby, které naživo ještě může obhájit Macháčkův výraz a scénické hrátky, v přehrávači cosi postrádají a po několikerém poslechu až překážejí, jako exemplární případ nechť poslouží "Vyhodili mě z kapely", daleko k chuti po více posleších track přeskakovat nemá ani "Skejt". Milost a spontánnost, díky nimž by písně jako náhlé tvůrčí osvícení na pokročilém mejdanu mohly oslnit (a zrovna tak mile zafungují na první poslech při koncertě), jsou na studiovou nahrávku trochu málo. To už "V dnešním světě kompjůtrů" je v podobné oslavě naivity a blbosti všedního dne o krok konsistentnější a dopracovanější (a pársekundová stopáž není v tomto případě naškodu).

Pevně věřím, že kdyby měl Mig pro výběr bohatší zásobu skladeb, byla by deska ucelenější, zatím alespoň na mne působí lehce roztěkaně a nedodělaně. Přesto je z alba cítit jistý žánrový a zvukový proud, kterému se velká část písní přibližuje, nejvíce rozpoznatelný například u "Tralalalala", "Jaro léto podzim zima" nebo "Budapešti" a který naznačuje možnou cestu, jejímž směrem by mohl Mig pokračovat.

Dojmy z nahrávek jsou na jedné a úspěšnost jejich prodeje na druhé straně. V případě Migu je pravděpodobné, že ti s výhradami k debutu budou jeho fanoušky převálcováni. Sám jen doufám, že se s jejich dalšími deskami nebudu muset přidat k těm, kteří Mig 21 považují už dnes za jednu z nejpřeceňovanějších kapel soudobé domácí scény...