Stačilo by vám místo recenze napsat jen, že tahle deska je nádherná? Ne? No dobře, ale věřte, že nádherná opravdu je.

Suzanne Vega začínala jako folková či folkrocková písničkářka, která měla zpočátku své kariéry několik velkých hitů, za všechny jmenujme alespoň "Marlene On The Wall", "Luka" či DNA remixovaný hit "Tom's Dinner". Postupem času vydávala stále více zdařilejší, električtější a také experimentálnější alba (s menším počtem hitů), až její poslední řadová deska "Nine Objects Of Desire" byla mnohem méně přístupná běžným posluchačům, hudebního experimentování bylo pro její křehké písničky přece jen až moc. Poté přišla na řadu kolekce největších hitů a několik let trvající pauza. Letos začala Suzanne více koncertovat a koncem září se na trhu konečně objevilo nové album "Songs In Red And Gray".

Při jeho nahrávání se zpěvačka musela vyrovnat s tím, že už s ní nespolupracoval bývalý manžel Mitchell Froom, ale za pomocníka si zvolila Ruperta Hinea. A zvolila více než dobře. Vrátila se také ke způsobu skládání, který používala na začátku své kariéry, kdy nejdříve písničku stvořila jen s kytarou a teprve ve studiu na ní spolu s muzikanty nabalovala další vrstvy. O ony další vrstvy se v případě novinky postaral právě Hine a nutno uznat, že přesně vystihl nádheru Suzanniných intimních skladeb, ale ještě je více okořenil. "Songs In Red And Grey" se tak dá považovat za zdařilý mix Suzanniných písniček s Hineovým aranžerským a producentským uměním, neboli bylo vybráno to nejlepší z počátku její kariéry (jednoduché písničky) s experimenováním a bohatým aranžmá, typickým pro poslední řadovou desku. A když spojíte to nejlepší z obou částí její kariéry, mělo by vzniknout skvělé album. A ačkoli se to nemuselo stát - stalo se. "Songs In Red And Gray" je přesně tím pohlazením po duši, jaké člověk v současné době potřebuje, aniž by přitom rezignovalo na muzikantskou chytrost, krásné texty a úžasné melodie.

Nahrávce téměř ve všech skladbách vévodí zpěv a kytara Suzanne, což jí dává ucelený charakter. A i když u této zpěvačky rozhodně nejde v prvé řadě o hity, několik skladeb si o to přímo říká, ať už se jedná o první singl "Widow's Walk", úvodní písničku "Penitent", opravdu veselou "Last Year's Troubles" nebo "(I'll Never Be) Your Maggie May". V nich se nejlépe podařilo skloubit nádherné melodie s jejím zpěvem a celkovou instrumentací. O nic horší nejsou ani introspektivní písničky jako titulní "Songs In Red And Gray" nebo "Harbor Song", které jsou postaveny hlavně na jejím hlase a kytaře. Na albu však není nouze ani o rychlejší skladby či překvapení. Na starší hitovku "When Heroes Go Down" upomínají třeba "If I Were A Weapon" či začátek "Machine Ballerina". Největším úletem jinam je dvouminutová "Solitaire", ve které má Suzanne trošku zkreslený hlas a doprovod jí dělají elektronické bicí a různé zvuky.

Pokud je Suzanne Vega vaše krevní skupina, budete z nové desky určitě nadšeni, pokud ne, budete nadšeni také. Celé album drží neuvěřitelně při sobě a při každém dalším poslechu budete postupně přicházet na to, že je prostě... nádherné. Copak jsem vám to neříkal hned na začátku?