Kupříkladu - víte vůbec o tom, že Sámer Issa nějakou třetí desku vydal? Na musicserveru bychom to nevěděli taky, kdyby se neozval jeden z jeho fandů a cédéčko nám k recenzi nepůjčil... "My Way" si totiž Sámer vydal sám, těsně před Vánocemi šlo přímo do trafik, a i když denně dostáváme do mailových schránek desítky tiskových zpráv, od něj nedorazilo nic. A co se dá dělat - pokud za interpretem nestojí třeba jen malý label, jenž se o jeho propagaci aspoň trochu stará, informace nedoputují. I když na druhou stranu, od prvních dvou desek si zpěvák možná natolik zvykl, že tisk rovná se bulvár, až vše ostatní začal ignorovat. Album je více než měsíc venku a jinde než v bulváru se o něm na českém internetu nedočtete. Ostatně, i na Sámerově oficiálním webu se v sekci novinek dozvíte pouze to, že "křest moderovala Eva Decastelo a večírek neměl o známé tváře nouzi". O desce skoro nic.

V době vydání "Busted" a "Break The Silence" jsme do něj na musicserveru vkládali naděje, vypadalo to, že se konečně našel domácí zpěvák, který dokáže dělat moderní r'n'b. V šestileté albové přestávce se ale propůjčil k hrůznostem jako třeba společné skladbě s Dalmateens a novou kolekci písniček uvedl otřesným českým duetem s Martinou Balogovou "Pár kapitol". Poděkování v bookletu vypadá, jako by ho napsal dyslektický dysgrafik, který ve škole chyběl na úplně všechny hodiny češtiny. Nějaká dobrá zpráva? Ta hlavní - samotná hudební složka (jako producent je uveden Yuri Nikitin, s nímž Sámer spolupracuje už delší dobu) je velmi povedená.

Po zmíněném pilotním singlu přijde hned na úvod ještě jedna studená sprcha, která málem zabrání album vůbec pustit - dvouminutové intro Sámer namluvil anglicky a hned přeložil do češtiny... Ale intra se vždycky přeskakují, takže ho nebudu brát na zřetel. Pak se to najednou zlomí a větší část nahrávky uslyšíte naprosto soudobý moderní taneční pop. Zbytky kdysi tak milovaného árenbíčka zůstaly maximálně tak v Sámerově hlasovém projevu, jinak hudební podklady tepou povětšinou v duchu tance. Pecky jako "The World Is Mine", "Hold Me" či "Been Your Friend" dají vzpomenout na druhé album Bena Cristovao, jenž je ale přece jen ještě o něco klubově tvrdší. Sámer umí i pomalejší kousky, titulní "My Way" potěší elektrickou kytarou, povedená je i "Never Ever". A v kontrastu s prvními dvěma odstavci musím zmínit, že album obsahuje i tři opravdové skvosty, které jdou hned za sebou. Trojice střednětempých skladeb "Syria", "I Feel" a "Nature Calling" jsou na naprosté špici soudobého popu.

Proč tedy jen 6/10? Protože deska tady zdaleka nekončí. Jako by někdo přepnul přepínač a od dusající průměrnosti "No Matter" už je jen hůř. U "Chvíle z těch nejlepších", což je ta nejordinérnější coververze "Against All Odds", jakou si dovedete představit, dostanete pěstí mezi oči, jak hluboko se dá klesnout. Pomalá "Stoupám a zase klesám" není o moc lepší, jen obsahuje ještě o moc blbější text. Česká verze "Never Ever" s názvem "Nedá se zapomenout" je... zbytečná. Z druhé části playlistu potěší snad jen latinou šmrncnutá "Why", zbytek je pouze balast.

Kdyby se Sámer Issa nesnažil na album narvat co nejvíce písniček a skrouhl to na jedenáct nejlepších, asi bych "My Way" byl ochotný dát i osm bodů. Při devatenáctipoložkovém tracklistu, v němž se střídají skvosty s odpadem, to ale na víc než šest není. Méně je někdy více. Tady to platí stoprocentně.