Bětko, pamatuješ si, co jsi dělala touhle dobou přesně před rokem?

To jsem se připravovala na casting SuperStar. A taky jsem se věnovala škole a svojí bývalé drahé polovičce.

A dnes sedíš v zasedačce největšího hudebního vydavatelství a celý den děláš rozhovory s novináři. Jaký je to pocit?

Hrozně si toho vážím. Je to velká příležitost, která se nepovede každému. A už vůbec ne za půl roku. Cokoliv se děje, ať už je to koncert, focení, vydání alba nebo den s novináři - všechno mě to hrozně baví.

Nechci tě stresovat, ale uvědomuješ si, že za další rok může být všechno zase úplně jinak?

Uvědomuju. Ale udělám všechno pro to, aby nebylo. Hlavně to chci pořádně rozjet na koncertech, aby to v člověku, který se na mě přijde podívat, něco zanechalo. A taky se nejspíš objevím v jednom pořadu a lidi možná zjistí, že mám co říct.

V jakém pořadu?

Jde o pořad 13. komnata. Zatím nejsem domluvená na 100 %, ale byla bych ráda, kdyby natáčení vyšlo. Jsou věci, které o mně dřív nebo později vyjdou najevo a já bych o nich chtěla nejdřív promluvit sama.

Budoucnosti se tedy nebojíš? Zní to tvrdě, ale naprostá většina účinkujících televizních talentových soutěží za pár měsíců vyšuměla a za rok je nahradila další várka.

Je pravda, že takhle to funguje. Na druhou stranu si myslím, že jsem spoustu lidí z okolí dokázala přesvědčit, že moje deska za něco stojí. Dokonce se plánuje nějaké přepisování smluv. Někteří lidé z branže mají zájem do mě investovat, protože mi věří, a to je pro mě důležité.

První krok už jsi udělala - právě vydáváš desku nazvanou "To cítím". Co právě teď cítíš?

Právě teď cítím hlad (směje se). Celkově asi trochu zmatek. Teď se toho děje fakt hodně, ale snažím se zachovat si čistou hlavu, přistupovat ke všemu s nadhledem, předstírat, že se nic neděje a že vím, co mám dělat. Je to stres, ale jak jsem říkala, moc mě to baví. Nic líp než zpívání neumím.

Pokud se nepletu, některé texty sis psala sama?

Šest věcí je mých a i ty ostatní mi jsou velmi blízké. Samozřejmě, že text Oskara Petra se kvalitou nemůže rovnat mému, ale po pocitové stránce to cítím stejně.

A jak to cítíš hudebně? K čemu máš žánrově nejblíže?

Mám ráda všechno. Chtěla bych dělat blues, chtěla bych dělat soul, chtěla bych dělat reggae, chtěla bych dělat metal...

Aha, takže mi spíš řekni, co bys dělat nechtěla.

Asi hip hop. Ale asi i ten bych si někdy chtěla vyzkoušet (směje se).

Bavme se teď o SuperStar. Současně s tebou vydává desku stříbrná Gabriela Gunčíková, kterou mnozí tipovali na výherkyni. Koho bys nechala vyhrát ty?

Asi bych to nechala vyhrát právě Gábinu. Moc o ní nemluvím, mám na ni svůj názor, ale celkově vzato byla prostě nejlepší.

A z minulých ročníků máš nějaké oblíbené interprety?

Každý rok jsem samozřejmě někomu fandila. Třeba kdysi Sámeru Issovi, kterého jsem tehdy strašně milovala (směje se). A pochopitelně Anetě, která toho dokázala strašně moc a k tomu je pokorná a skromná. Pak mám ráda třeba Monču Bagárovou. Nedávno jsme se viděly a docela jsme si sedly.

Všiml jsem si dobře, že ti dělá manažera Jaro Slávik?

Jaro Slávik není můj manažer. Ale ze začátku byl.

Dočetl jsem se, že ses účastnila už první série Česko Slovenské SuperStar a dokonce i X-Factoru. Ani v jedné soutěži jsi ale neuspěla a prý jsi chtěla se zpíváním seknout. Kdyby ses neprosadila ani teď, opravdu bys se zpěvem skončila?

To ne, ale sekla bych se všemi těmi snahami být slavná. Jenže ostatní cesty, jak se lidem ukázat, jsou hrozně těžké. Mohla bych se deset let o něco snažit a nebylo by z toho nic. Nikdy bych se nedostala tam, kde jsem teď. V X-Factoru jsem byla ve svých patnácti a s odstupem vím, že bych to tenkrát psychicky nezvládla. Ale když mě před dvěma a půl lety vyhodili v prvním kole premiérové série Česko Slovenské SuperStar, hodně jsem to tenkrát obrečela. Napotřetí jsem do toho šla s úplným klidem a klaplo to.

Vystupuješ jako sólistka s doprovodnými hudebníky. Vyhovuje ti současná situace, nebo bys raději fungovala s regulérní kapelou?

Dřív jsem nějaké kapely měla. Ale mám zkušenost, že každá je tak silná jako její nejslabší článek. Kdežto jako sólistka si udělám kapelu podle svého a je to úplně o něčem jiném. Všechno je postavené na mém rozhodnutí a můžu mluvit sama za sebe. Takhle mi to zatím vyhovuje.

Na desku ti textem přispěl mimo jiné Xindl X. Když jste se bavili, udělil ti nějaké cenné rady, jak se orientovat a fungovat v našem showbusinessu? Naučil tě třeba, jak komunikovat bulvárem a novináři obecně?

Já mám v hlavě docela jasno. Umím si představit sama, jak to funguje. Když o mně novinář něco zaslechne, může to kdykoliv použít proti mně. Ale mě to vlastně nevadí, protože to, co říkám, myslím vážně. A pokud se někde uřeknu a někdo to napíše, tak si aspoň dám příště větší pozor.

Narážíš na tvůj neustále přetřásaný románek s Michalem Šepsem?

Ale ne, o něm se klidně rozvykládám. Psalo se: "Šeps a Kolečkářová, obrovská láska." A byla to obrovská láska. Nebo spíš obrovská zamilovanost. A člověk když se zamiluje, tak si myslí, že to bude napořád. Jenže ta zamilovanost vždycky opadne a je důležité, aby to přešlo v tu lásku. A to se u nás asi nestalo. Asi proto, že bydlíme daleko od sebe a každý děláme něco jiného s jinýma lidma. A taky byl problém ve věku.

Takže ti nevyhovuje mladší partner?

Já jsem vždycky měla starší chlapy. A asi vždycky mít budu. Teda pokud mi nebude třeba čtyřicet a nenajdu si nějakého Dyka (směje se).

Doufám, že tě neurazím, ale Alžběta Kolečkářová není úplně ideální jméno do showbusinessu. Neuvažovala jsi někdy o nějakém pseudonymu, zkratce atd.? Když může být z Hany Zaňákové Lucie Bílá, z Olgy Pytlounové Olga Lounová...

Konečně poprvé někdo sdílí můj názor, že to není úplně dobré. Ale to už se zařídilo, teď jsem jenom Alžběta. Doufám teda, že už tu nějaká není!