"Kto otvorí dvere niekam do neznáma a nastaví tvár novým veciam, je na dobrej ceste stať sa vnútorne bohatším človekom."

Už úvodní slova z bookletu naznačují změnu v soundu, kterým se doposud Zuzana Smatanová prezentovala. A skutečně, ta změna je slyšet od prvních taktů hitové titulní písně. Už na prvním disku "Gemini" dominantní zvuk kytar nahradily bicí a samply, které se snaží celou produkci posunout směrem k modernímu popu. Bohužel, snaha je jedna věc a výsledek druhá. O všem vypovídá už obal desky. Zpěvačka stojí na prahu opřená o zeď, ruku položenou na klice pootevřených dveří. A dalo by se říci, že ve stejné poloze vydržela po celý nahrávací proces. K prozkoumání prostoru za nimi jednoduše nedošlo.

Přitom jednu podobnou misi už má Zuzana Smatanová za sebou. Druhý disk již zmiňované poslední řadovky nabídl její odlišnou hudební tvář, která i vůči novince zůstává tou jednoznačně progresivnější. "Dvere" jsou jenom pouhým souborem tříminutových radiových popěvků, kterým chybí nápad. A co je horší, posluchači se nedostává ani pocitu zaujetí ze strany interpretky. Z jejího projevu jakoby zmizela bezstarostnost a hlavně lehkost.

Chvílemi se zdá, že obsahu desky snad nevěří ani ona sama. Její výkon je oproti předcházející diskografii bezvýrazný a totéž tentokrát platí i pro hudbu a texty. Písničky jsou slovy přímo zahlcené, aniž by se přitom cokoliv snažily sdělovat (v tomto směru vystihla pop dokonale). Melodie ale tou přemírou veršů na tak malém prostoru ztrácejí na síle, chybí jim šance k vyniknutí. O refrénech, které byly vždy zpěvaččinou silnou stránkou, nemluvě. Dokonce tu nefungují ani pomalé songy. Není tu ani jeden, co by se alespoň přiblížil například k "Zajtra možno skôr".

Když už se Zuzana Smatanová rozhodla pro změnu, měla v ní jít víc do hloubky. I kdyby to mělo znamenat, že jí písničky tentokrát napíše někdo jiný. Albu by rozhodně pomohl daleko razantnější zásah producenta. Je vůbec s podivem, že se v Creative Music House tentokrát spokojili s tak průměrným tovarem. "Dvere" nejsou ani hudebně aktuální deskou, ani hudebně zajímavou deskou a ani příliš zábavnou deskou. Zůstal po nich pouze nepříjemný průvan, ze kterého by méně fanouškovsky zajištěná zpěvačka nejspíše dostala zápal kariéry. U Smatanové k němu v této fázi ještě nedojde. A v budoucnu bude záležet nejen na tom, jaké dveře si vybere, ale hlavně, jestli do nich opravdu vstoupí.