Základní stavební kameny klubové elektroniky už jsou nějaký ten pátek vytěžené, a tak i promotéři z Education Parties zvou spíše projekty, které se vymykají zavedeným škatulkám a při jejich poslechu nenaskakují reminescence na devadesátá léta. Pro média se Jamie Woon stal prorokem nového soulu bez přízviska retro. Do Prahy ostatně nepřijel s bandem a dechovou sekcí ve šviháckým dandy kostýmech, ale s bluesově strohým představením, které rozhýbávaly laptopy a samplery.

Ještě předtím se však MeetFactory předvedli domácí Fiordmoss. Původně electro-folkové duo, které nedávno přibralo třetího člena, představuje další z českých výtvarnických projektů, v tomto případě z brněnské FAVU. Petra Hermanová se nedávno vrátila z inspirativní Red Bull Music Academy a s kapelou nahrává nový materiál, který má navázat na povedené EP "Gliese" (2010). Páteční vystoupení bylo v jistém směru úctyhodné, přesto - nebo spíše právě proto - však často připomínalo severskou edici skečů Flight Of The Conchords.

Fiordmoss mají vkus, cit pro atmosféru i koncept, což jsou ostatně vlastnosti, kterým pozitivně provětraly domácí povětří i další čeští hudební outsideři. Bohužel dokonale ilustrují i negativní stránku věci - chybí jim fundament. Nový materiál se odklonil od přístavního folku ke klenutějšímu frosty-popu. Větší zvuk a vážnější tón jim však alespoň v pátek večer nic neodpustil. Vokály tak nebyly ani tak emotivní jako hysterické, instrumentály spíše než minimalistické prostě jen chudé... Člověk měl pocit, že pozoruje loutkové divadlo a hraní si na hudbu. Zatímco třeba MIDI LIDI nebo Kazety své nemuzikantsví zajímavě tématizují, tady se všichni tváří naprosto profesionálně, což je sympatické a legitimní, výsledek tomu však naživo zatím neodpovídá. Možná Fiordmoss patří ještě nějaký čas hájení, ale stojí oni sami o takový druh laskavosti?

Uvolněná muzikálnost se naopak linula hned z prvních tónů vystoupení Jamieho Woona. Na pódiu měl ještě jednoho parťáka, často si však vystačil sám. Podle očekávání přehrál takřka všechno, ale uspokojil i posluchače očekávající od koncertu něco VÍC. Ono VÍC bylo ve výsledku méně. Hlavně na začátku a na konci show totiž nechal odpočívat krabičky a odehrál své skladby v neokázalém kabátku - jen s kytarou a jemnými ruchy. Vrátil se tak digitálním oklikou až k začátkům R'n'B. Jako první přišel s blues a postupně přidával rhytm. Do středu svého setu pak umístil dva největší hity "Night Air" a "Lady Luck", oba podal s plnohodnotnými elektronickými spodky, bez dramatických změn vůči originálu. Sice tak potěšil některé fanoušky, ale právě střed setu patřil mezi ta nejméně překvapivá a zajímavá místa.

Woon totiž uměl překvapovat příjemně, třeba když oproti kurzu celého koncertu zvýraznil beat v kusu "Tmrw" a výsledkem byl téměř karibský lovers rock. Ve "Spirits" dal naplno vyznít vokálům a gospelovému nádechu, "Shoulda" se rozvinula ve skutečně dojemnou baladu. Zajímavým krokem bylo i zařazení folkové "Missing Person" do přídavku. Jeho medový vokál posouvá desku "Mirrorwriting" do příliš chlácholivého až přešlechtěného území, solidně zaplněná MeetFactory s ním však mohla podniknout dobrodružnou cestu k jeho hudebním kořenům a inspiracím. Jedinou daní, kterou za tyto kontrasty musel posluchač zaplatit, byla skutečnost, že ne na všechno se dalo tančit. V klidnějších kusech (jako třeba "Gravity") se publikum mstilo za taneční deficit bujarou konverzací.

Tancechtivým jedincům vyšel vstříc Tomáš Ferko aka v Bratislavě zabydlený projekt Teapot. Také on patří k absolventům již zmíněné Red Bull Music Academy, a ačkoli obyčejně hraje spíše zamyšlenější cinematické kusy, tentokrát zvolil skočnější notu. Více klidnějších kusů nabízí na svých internetových stránkách.

Jaký bude příští díl Education Parties, sice organizátoři ještě neoznámili, ale po třetím povedeném dílu v řadě už by možná mohli začít prodávat celosezónní permanentky.