Měla nakročeno stát se hvězdou, její debut byl vynikající a singly bodovaly na předních místech. Druhá deska "Young Foolish Happy" je ale narvaná nápady z blešáku, které už jsou obnošené a nebaví. Je to ohromná škoda. Pixie Lott je talent, který mohl hodně dokázat. A vlastně ještě pořád může.
5/10
Pixie Lott - Young Foolish Happy
Skladby: Come Get It Now, All About Tonight, What Do You Take Me For? (feat. Pusha T), Nobody Does It Better, Kiss The Stars, Stevie On The Radio, Everybody Hurts Sometimes, Dancing On My Own (feat. Marty James), Love You To Death, Birthday, Bright Lights (Good Life) Part II (feat. Tinchy Stryder), Perfect, You Win, We Just Go On
Vydáno: 14.11.2011
Celkový čas: 49:17
Vydavatel: Universal
Byla jiná. Dělala odrhovačky, ale nacpala do nich kromě jedinečného, lehce nakřáplého hlasu i kus své dravosti a originality. To už ale odvál vítr. Nejnovější počin je dělán podle příručky, kterou vlastní ještě dalších dva tisíce zpěvaček. Dobrá polovina alba "Young Foolish Happy" nestojí ani za zlámanou grešli.
Její debut
"Turn It Up" byl příslib něčeho velkého, to, jak míchala dohromady pop, swing a dance bylo k zulíbání. Teď to na žádné muchlíčkování nevidím. Celá první polovina desky je totiž podprůměrný dance-pop. Ve srovnání s první ligou, kterou chce zajisté hrát, zní všechny její hudební nápady obstarožně. A to s ní na druhém albu pracovali borci jako Stevie Wonder,
John Legend nebo
Rusko. Ale všichni chlapíci zřejmě ze svých šuplíků tahali béčkové záležitosti, co ostatní smetli ze stolu.
Největší průsery jsou hned ze začátku. Za song "Kiss The Stars" by se ve své době nestyděli ani Twenty 4 Seven, a to má být přitom třetí singl. Kdo se těšil na spolupráci se
Steviem Wonderem, ať nemarní svůj čas. On sice vysekl skvělé harmonikové sólo, ale píseň "Stevie On The Radio" je jak z čítanky s jednoduchými rýmy. A pak přijdou ještě momenty, kdy si uvědomíte, že track "Birthday" vykrádá frázováním
"Who’s Laughing Now" Jessie J. Celé desce chybí vzletnost, napětí a něco, co usadí všechny na pozadí od jihu až na sever. To, že smočila svá křídla do komerčnějšího potůčku, by nevadilo, ale narazila na bahnitý břeh, ve kterém zabředla a plácá se tam jako velryba.
Momentů, kdy Pixie pobaví, je poskrovnu. Mezi její top bych zařadila song "Love You To Death", který by mohl být volným pokračováním debutu. Je něžný a přitom svěží a rozverný. Její mladá duše má žně i v "Perfect" nebo "Dancing On My Own", kterou ale sráží průměrný rap Martyho Jonese, který mi zní jako parodie na
will.i.ama.
Deluxe edice
A pak je tady Deluxe edice, na níž se nachází šest písní staré Pixie Lott. Svěží nálada, swingově rozjetá, bezstarostná Pixie. Příklad za všechny - song "I Throw My Hands Up". Nebo i dospělácká "Paper Planes", kde křehkou atmosféru neničí žádný super beat, jak je tomu na standardu. Velká škoda zbytečných experimentů.
Celou dobu se ptám
Proč? Takové komerční selhání neměla
Pixie Lott se svou skvěle rozjetou kariérou vůbec zapotřebí. Písně nemají moc šance se dlouhodoběji udržet v patrnosti, natož překročit úspěšněji hranice zpěvaččiných ostrovů. Všechno je to jako naběračka husté kaše, kterou vám někdo chrstne na talíř, a ještě řekne
Na a žer!. A je mu úplně jedno, jak to bude chutnat. Páč je to kaše vařená podle zaručeného receptu, ale s mlíkem po záruce.