Smíchovská MeetFactory hostila každoroční klubovou událost roku, vystoupení avantgardní smečky vlka Chrise Cornera, koncert IAMX. Byla to blyštivá, naleštěná, lepkavá show, plná nesmyslného hypu a smyslné synthpopové hudby. Ovšem oproti loňské zastávce žádný krok vpřed, spíše několik zpět.
© Petr Klapper / musicserver.cz Kdo šetří, má... neměl by. Zvláště, pokud jen na vstupném vybere přes půl milionu korun. Je to smutné, ostudné. Řeč je o páskách, kterými byli včera u vchodu do MeetFactory spoutáni fanoušci a fanynky
IAMX. Hudební fetišisté a fetišistky, kteří z jednotlivých koncertů sbírají (nejen) tyto relikvie a jednou za čas se nad nostalgickou krabicí tetelí blahem při vzpomínce na ten či onen gig, se budou za pár let horko těžko rozpomínat, kdy že navštívili Planet Festival. Věru v roce 2009. Ale proč se ta dva roky prošlá fosforeskující páska objevuje mezi jinými z roku 2011? Protože kdo šetří, neměl by. Recyklace je bezesporu bohulibá činnost, pokud se ovšem nejedná o recyklaci vzpomínek. Ne, použít dva roky staré rozlišovací pásky je mimo mé rozlišovací schopnosti.
Komentovaná diskografie IAMX
Před sobotním koncertem IAMX zveřejnil musicserver komentovanou diskografii tohoto sólového projektu Chrise Cornera. Přečíst si ji můžete zde.
© Petr Klapper / musicserver.cz Zaostřeme konečně na sobotní večírek. Mnohem více než po hudební stránce zaujalo šamanské duo
Noblesse Oblige po té vizuální. Na affro-tyjátr těchto předskokanů se nejlépe dívalo od baru, zvláště pokud vás zde obsluhoval král tuzemské umělecké scény David Černý. A to jsou právě nuance, které rozlišují MeetFactory od tradičních (čti obyčejných) pražských klubových prostor. Nechat si natočit pivo od neobyčejného nadčlověka, kterého obdivujete (anebo byste obdivovat měli), už jen to značí dobrý důvod přijít se ke smíchovskému Lihovaru podívat i příště.
IAMX - Into Asylum
© Petr Klapper / musicserver.cz Po roce čekání vykopl
Chris Corner, krátce před jedenáctou, brány vnímání, otevíratelkou aktuálního turné, písní "Into Asylum". Ve scénáři večera se nic nezměnilo. Co platilo loni, platilo i včera.
"První scéna: Je Janine muž nebo žena? 'Hype! Hype!' vykřikuje nahlas její kosmický obleček a kosmetický zázrak na obličeji. Všichni se jí smějí. 'Hype! Hype!' (vykřikujte nahlas) Položena položená o klávesy kláves. Mává svými fragilními synth ručkami a plechový zvuk ji láme v pase. A zase. Chci, aby byla mou dominou a já bych každý pátek olizoval její vysoký podpatky. V hlavě zmatek. Janine je princezna perverze. Zase se zlomila v pase. Chci být jejím otrokem a slízat jí smetanu, co pramení pod okem... jejím. Všichni se jí smějí."
Hype. Hype. Nic se nezměnilo a přece bylo všechno jinak. Futuristický kostýmek klávesistky, vokalistky Janine - ta se v rámci sobotní pražské performance zabalila do několika rolí alobalu - se blyštěl jako nikdy předtím. Oproti loňskému strohému, o to více intimnímu koncertu, se tentokráte objevila i monstrózní videoprojekce, jež ovšem při světlých sekvencích poněkud narušovala temnou atmosféru večírku. Zvukově bylo sobotní vystoupení mnohem vydařenější než to loňské, zazářili i fanoušci a fanynky, hovořící povětšinou německy a anglicky, komu ovšem rozhodně smíchovské slunce nepřálo, samotnému alfa-samci Cornerovi.
© Petr Klapper / musicserver.cz Derniéra nekonečného turné byla pojata jako párty bez pravidel, což nabídlo překvapivý pohled na sterilního Cornera, který se polovinu koncertu nemohl dostat do správného módu, aby mohl dostát svému přízvisku král dekadence. Samozřejmě, že ortodoxní fanoušci a fanynky v předních řadách, které Corner pohostil svým rozkrokem, vytekly na podlahu MeetFactory už po "Nightlife", ale... Odpověď na otázku, nakolik je dekadentní osahávání kluka z východoevropské mutace Bravíčka, nechávám na posouzení čtenářskou (čti diskutérskou) obcí musicserveru.
Nicméně jediná píseň, ve které Chris Corner opravdu přesvědčil o svých nepopiratelných kvalitách, byla "Think Of England". Bezchybná záležitost, plná psychického i fyzického ultranásilí, ve které sex-symbol rozervané facebookové generace démonicky pochodoval po pódiu od sloupu ke sloupu. To ostatní písně se při komparaci s loňským podáním jevily jako o poznání slabší deriváty. Na stranu druhou, neustálé předhazování výjimečného koncertu IAMX z premiéry turné, kdy kapelou prostupovala docela jiná chemie než při derniéře, se zdá býti nefér. Vždyť i poslední zastávku, tedy návrat na začátek - do Prahy, zvládli IAMX se ctí, byť s několika hluchými místy.
© Petr Klapper / musicserver.cz Hlavní díl hlušiny si odkrojily přídavky. Na místo vrcholu ve formě "After Every Party I Die" či aktuálního kabaretního velehitu "Bernadette" se uskutečnil desetiminutový hype, který už nemohly ocenit snad ani louže rozpuštěných lolitek. Chris Corner byl víc mimo než samotné publikum. Škoda.
Simply clever byl naopak set
Wolfganga Flüra při afterparty. Jediný člen
Kraftwerk, který při živých vystoupeních zvládal více než jeden mechanický pohyb, se za doprovodu projekce dobových novinových výstřižků a videoklipů nořil do extáze a ponořil do ní i zbylé trosky
IAMX publika v MeetFactory. Lekce ze základů elektroniky se ukázaly být tou správnou katarzí pro začínající nedělní ráno. Ráno, které přišlo po sobotě, kdy Hertha BSC prohrála s Borussií Mönchengladbach 1:2, Middlesbrough F.C. porazilo Watford 1:0 a Praha remizovala s IAMX bez branek.