Od zmíněného optimistického kousku se kapela proměnila, jako už tomu bylo několikrát v minulosti, ovšem tentokrát odešel zakládající člen, bubeník Aleš, který nyní působí spolu s některými dalšími ex-jaksáči ve formaci Covers For Lovers. Jediným pojítkem mezi současným kvartetem Jaksi taksi a sestavou, která vydala v roce 1997 debut "Hysterčák", je tak frontman Radek. Pojítko více než charakteristické.

V tvorbě se toho za tři uplynulé roky ale zase tolik nezměnilo. Při poslechu klavírního intra "Příchody" k novince ještě můžete trochu váhat, jestli jste spustili v přehrávači správnou kapelu, ovšem od následující "Změny" je jasné, že je víceméně všechno při starém. Ano, na avizované smyčce či elektroniku během šestačtyřiceti minut desky dojde, ovšem stále tu jsou snadno zapamatovatelné, ale i zapomenutelné melodie a refrény. Mimochodem z "Optimisty" si takhle z fleku vybavím jen "Blechu", která mě zprvu příliš neoslovovala, z celkové tvorby Jaksi taksi se však v té době docela odlišovala.

To třeba bleší pokračování s názvem "Závist" z novinky je taková obyčejná, svižná nuda, ve které se můžeme v podstatě dozvědět jen, kdo jsou vlastně hudební kritici: "Máš asi slabší psychiku, mohl bys dělat kritiku a nejlíp hudební, tam takových je dost...". No, prosím. O poznání silnější je rezignační vypalovák "Víme svý", který ale s ohledem na zbytek alba působí drobet strojeně. Tady ty komplikovanější texty ze života a o věčném souboji rozumu s citem nehledejte.

Ohlašovaný koncept desky je však přítomný, zvlášť srozumitelný je v již zmíněných "Příchodech" a závěrečných "Odchodech" s téměř identickými texty, ve kterých lze však rozpoznat názorový posun, který člověka v životě potká, ale cítit ho lze také třeba v "Maturitním večírku" (s odvážným klipem) nebo "Nezměníš" (o tom, že život není vždy pohádka). Zdá se však, že naplněním konceptu je výkřik, že je "čas něco změnit" - mimochodem hned ve dvou písních ("Změna" a již dlouho dopředu vypuštěné "Cítím"), takže jde asi o důležité poslání, které však nenásleduje žádný další postup, rada či řešení. Místo toho se Radek snaží kroutit zpívaná slova a občas to zní fakt... divně. To asi bude znázornění mladické rebelie.

Starého psa novým kouskům nenaučíš. "Signál" je kouskem zase o něco vážnějším, ale některých (ne)kvalit se prostě kapela nezbaví. Nicméně tipuji to tentokrát na "Dýchám" a "O nás". Ne, že by se nějak výrazně vymykaly jako "Blecha" posledně, ale prostě mi z toho spíše průměru přijdou jako nejlepší pro člověka, který už nepotřebuje hudbu jen jako kulisu k blbnutí, ale občas od ní čeká i trochu víc. I když je tu předpoklad, že zvlášť "O nás" přijde vhod k pobrečení náctiletých děvčat...