"Nevermind" Nirvany je přelomové a nadčasové album. Na jednu stranu sice možná zabilo grunge, když mu vzalo všechnu nezávislost a posunulo jej do hlavního vysílacího času na MTV a do mainstreamu obecně, na druhou stranu, nebýt právě této desky, kdo by dnes na grunge, spojený hlavně s labelem SubPop, ještě pamatoval. Kurtovi Cobainovi nelze upřít talent na geniální melodie. Byl velkým hitmakerem a charismatickou osobností. A pokud snad dnes někdo odsuzuje a zavrhuje "Nevermind" pro jeho komerčnost a desku si ani pořádně neposlechne, dělá velkou chybu. Protože Cobainova hudba, ať už se kolem ní vytvořilo jakékoli mediální pozlátko, zanechala minimálně velmi výrazný zářez v dějinách rocku. Co si o této legendární, dvacet let staré desce myslí šestice našich redaktorů? Přečtěte si naši retromakrorecenzi.

---

Petr Bláha - Poslední hřebík do rakve grunge
Vztah ke kapele: Miluju grunge, proto nenávidím Nirvanu.

Na rovinu řeknu, že Nirvanu nemám rád a její frontman pro mě už navždy bude posměšně nazýván Kurt Kombajn. Ale proč to? Jsem těsně předrevoluční dítě a v oněch dobách se můj hlavní zájem upíral k hračkám a pískovišti. Celý grunge jsem objevil až s novým miléniem a šel až ke kořenům, kde se skvělo geniální album "Bleach", ale to byl můj začátek i konec s Nirvanou. Ostatní alba jsem nedokázal strávit, možná jsem je celá neslyšel víc než dvakrát, ale prostě to nešlo. Něco mi tam chybělo. To něco jsem nalezl u Alice In Chains, Pearl Jam, Mudhoney a hlavně u Soundgarden. Bylo to ono uvěřitelné znechucení světem, které jsem zrovna prožíval, pozoruje své vrstevníky, jak obdivují rappery z MTV opěvující drahá auta, děvky, drogy a válku gangů. Připadal jsem si jako cizinec ve vlastní zemi, flanelová košile byla symptomem podivínství, jen Nirvanu znal každý a triko s Kurtem měl kdekdo. Jen do chvíle, než jsem se zeptal na "Bleach". To neznal skoro nikdo. Všichni znají "Nevermind", ale právě to, přes své nesporné hudební kvality, zničilo atmosféru grunge, alespoň v mém srdci.

Adam Eff - Adolescence a zdegenerovaný rock'n'roll. Kult?
Vztah ke kapele: Nijaký -> nějaký -> zaprášený.

Patřím mezi lidi, kteří Kurta Cobaina i celé to drama kolem nějakým letmým způsobem zažili. U starších sestřenic jsme vídávali na zdech plakáty Nirvany, ale bylo nám to ještě jedno, měli jsme jiné starosti. Třeba kde jsme nechali pastelky. I nás ale ta hudba jednou dostihla, i když by nás to nenapadlo a museli jsme si na tu správnou dobu počkat. Bylo nám tehdy volné, že to ti (už) starší brali jako směšný symbol pubertální potřeby křičet, asi. Ta muzika měla i později něco do sebe a asi ještě pořád má. A je úplně jedno, že nás zase po čase přestala bavit. A pak, v době, kdy už jsme típli a ostříhali dredy, jsem na nějaké úsměvné autoburze našel mezi haraburdím zánovní CD "Nevermind" za 19 Kč. S odstupem času a senilně melancholickým očekáváním mě to album skoro zklamalo. Asi jsem mu podvědomě přisoudil větší moc. Nemyslím si, že ta deska má nějaké nadhodnoty, je mi jedno, jestli ji někdo vnímá jako kultovní, slyšel jsem v katalogu Nirvany lepší. "Nevermind" je dobovým artefaktem, který neznamená kvalitu, pro mě je to adolescence, zdegenerovaný rock'n'rollový kult a jeden nebohý týpek.

Radek Londin - Nevermind? I still care!
Vztah ke kapele: Nebýt Nirvany, co bych teď poslouchal?

Určitě nejsem jediný, komu deska "Nevermind" svým způsobem změnila život. Bylo mi tehdy deset a na Vánoce jsem dostal dva zajímavé dárky - maminka nadělila "Dangerous" od Michaela Jacksona a taťka "Nevemind" od Nirvany - desky, které se v té době přetahovaly o špičku mnoha prodejních žebříčků. Většina mé pozornosti tehdy směřovala spíše ke králi, ale postupem času jsem objevoval kouzlo nihilistických kytar. "Nevermind" se zapsala do mé DNA a zůstala tam i v obdobích, kdy jsem už vlastním pátráním směroval spíše k elektronice nebo jazzu. Díky Nirvaně jsem vždycky upřednostňoval spíše syrovější americký rock před tím ostrovním, a ačkoli mě tehdy minula vlna grunge, uvědomělou strohost i práci s energií, jakou Nirvana na téhle desce dotáhla k dokonalosti, hledám v rockových nahrávkách dodnes. Na rozdíl od spousty jiných alb, která jsem tehdy poslouchal, se při dnešním opáčku "Nevermind" nemusím provinile uculovat. A že má možná nejlepší cover v dějinách reprodukované hudby, je takový bonus.
P. S.: Jsem moc zvědavý, co přinesou Devonshire Mixes ve výroční edici. Jedna z mála věcí, co mi na "Nevermind" dodneška vadí, je totiž ta metalovost mixu od Andyho Wallaceho.

Marek Odehnal - Poslední deska, která změnila svět
Vztah ke kapele: Nirvana byla tou kapelou, která mě stejně asi jako mnohé další přivedla k rockové hudbě. Nejprve v mých sedmi letech zapustil v podvědomí kořínky videoklip k "Heart-Shaped Box" v televizi, a pak se ke mně přes letitý sváteční poslech kapel jako The Offspring nebo toho, co zrovna běželo v hitparádách rockového, dostala výběrovka s novou skladbu "You Know You're Right", kde zahořel plamen pro řinčící kytary definitivně. Od té doby se to se mnou veze...

"Nevermind" je poslední z těch totálních desek, které doslova změnily svět,a vůbec nemuselo jít jen o rockové fanoušky. Poslední z těch alb, které vydávaly kapely jako The Beatles, Rolling Stones, Led Zeppelin, Black Sabbath, Queen a jako poslední právě Nirvana. Ty desky, které byly společenskou událostí a každý o nich prostě věděl, protože jich byla plná média. I když i dnes jsou rockové kapely, co vyprodávají stadiony, nikdy už se od té doby nejednalo o tak významnou celospolečenskou událost. Na "Nevermind" ale navíc nenajdete slabý kousek. Jsou tu punkové vypalovačky, teskná balada i největší a nejslavnější hity kapely. K tomu obal z kategorie legendárních, oceněná produkce Butche Viga a především Cobain na svém autorském i životním vrcholu. Pokud chcete jednu z těch desek, které bez diskuzí zaslouží plné hodnocení a které patří do pokladnice rockové historie a zároveň měly velký vliv na celou západní společnost, módu a vytvořily jednu z neikoničtějších rockových hvězd (byť proti vůli samotného aktéra) celé historie populární hudby, rozhodně sáhněte po "Nevermind". Tuhle desku by měl znát doslova úplně každý.

Pavel Parikrupa - Opožděné okouzlení
Vztah ke kapele: Měl jsem vždy raději Pearl Jam.

Nedávno jsem psal článek o tom, jak významný byl pro mne rok 1991 v muzice. Jeho součástí byl i grunge, pro někoho revoluční hudební styl, pro jiné módní vlna flanelek doprovázená neandertálskou hudbou. V té době mne nejvíc brali Guns N Roses a to jejich okázalé pozérství, které se mi tak líbilo a které bylo pro fanoušky Nirvany něčím opovrženíhodným. Až později jsem se dozvěděl, že Michael Stipe, jenž označil Axla za Bennyho Hilla rokenrolu, byl blízkým kámošem Cobaina. Ta doba byla pro mne Axl vs. Kurt. A když už tu byl grunge (protože to se nedalo ignorovat), pak to pro mne znamenalo Pearl Jam (z čehož vzniklo přátelství na celý život). Zajídalo se mi nekonečné přehrávání "Smells Like Teen Spirit" na MTV (to byl tehdy ještě hudební kanál) a desku "Nevermind" jsem až na singly ignoroval. První přiznání, že se mi Nirvana líbí, přišlo až s "Heart Shaped Box" z "In Utero". Když jsem začal Nirvanu opravdu respektovat, Cobain umřel. A až po mnoha letech, když všechna bolest a tance na Kurtově hrobě ustaly, přišel čas pořádně si znovu poslechnout a konečně pochopit "Nevermind". Lepší později než nikdy.

Martin Wipplinger - Milník nostalgie s omezenou dobou trvanlivosti
Vztah ke kapele: Za dobu její hmatatelné existence žádný, ve školce nám pouštěli jiný fláky.

Buď jak buď, Nirvana byla, je a už navždy bude vnímána jako kapela jedné desky (až se vnucuje pocit, že do jisté míry i jednoho singlu). A ne proto, že by snad "Bleach" a "In Utero" byly rockové paskvily. To fenomén "Nevermind" na ně vrhá stín. Do vínku tomuhle diamantu bylo dáno něco, o čem může vyprávět dnes snad jen Lady Gaga. A rozhodně to nebyla výjimečná kvalita. Doba tomu prostě chtěla, aby nahrávka za pětašedesát tisíc dolarů (původní rozpočet alba, kapela jej ale přešvihla skoro o 100 %, pozn. kor.) pohltila Michaela Jacksona i U2. Na chvíli. "Nevermind" jistě můžeme vděčit za kvapíkové uvedení grunge a alt rocku do středoproudu devadesátek a na MTV. Jenže tenhle odkaz už dávno vyprchal. A pravá trvalá hodnota má tendenci vyplouvat na povrch až s výrazně delším odstupem. Rád bych na tomhle místě napsal, že "Nevermind", potažmo Nirvana, změnili rockovou kulturu, ovšem to bych svou krátkou stať musel psát někdy před patnácti lety. Nejslavnější hudební stopa Kobaina, Novoselica a Grohla není ani moc přeceňovaná jako spíš tak neustále dokola připomínaná, až je vám líto desek, jež rockem pohnuly víc a podobných fanfár se jim zdaleka nedostalo.

---

Album: Nirvana - Nevermind
Celkový čas: 42:38
Skladby: Smells Like Teen Spirit, In Bloom, Come As You Are, Breed, Lithium, Polly, Territorial Pissings, Drain You, Lounge Act, Stay Away, On A Plain, Something In The Way, Endless Nameless