Odpočinek nakonec trval dlouhých pět let a Incubus se nám s novou řadovou deskou vrátili až letos v létě. Mezičas trávili jednotliví členové na různých projektech, přičemž tím nejzajímavějším a nejpovedenějším je rozhodně sólová deska zpěváka Brandona Boyda "The Wild Trapeze" z minulého roku. Ta je tak povedená, že vedle ní kapelní novinka vypadá jako chudý příbuzný. Ale nepředbíhejme.

Na desce "If Not Now, When? " jsou členové formace zase o něco starší, klidnější a popovější než dřív a žádnou vyloženou vypalovačku tady prakticky nenajdete. To by však, jak dokázali v minulé dekádě Red Hot Chili Peppers, nemusel být vůbec žádný problém, pokud nahrávka nabízí silné hudební nápady a melodie. A to je právě kámen úrazu. Incubus měli vždycky podobně jako zmínění RHCP nebo Faith No More obrovský cit napsat hitovou a přitom nenucenou a inteligentní melodii, povedených singlů vypustili ze svých desek opravdu spousty. Nová deska je však jakási unylá, nevýrazná, nenápaditá, šedá...

Ačkoli za sebou hudebníci mají několik let pauzy, album působí unaveně a rozvláčně, jako by se na odpočinek teprve chystali. Rozhodně nejde o nějaký triumfální návrat. Paradoxní je, že výše uvedená Boydova sólovka, ač vyloženě akustická a popová, nabízí mnohem, mnohem víc silných hudebních momentů než očekávaná novinka jeho domovské kapely.

Úplně špatné to ale samozřejmě také není, na to jde o moc zkušené muzikanty. Vypíchl bych určitě úvodní titulní skladbu, která výrazně asociuje poslední kosmickou desku Muse. Je to epická náladová věc s dominantním zpěvem, kde Brandon Matta Belllamyho hodně připomíná, hlavně když spustí ono hypnotické vibrato. Stejně tak se povedla následující klipová "Promises, Promises", klasická incubusácká pohodovka připomínající slavnou "Drive". Uměleckým masterpiecem alba je ale až "In The Company Of Wolves", sedm a půl minutová suita složená ze dvou různorodých částí. Začíná příjemně a pozitivně, aby se v půli zlomila do tajuplné atmosférické části podbarvené smyčci a s dominujícím emotivním vokálem. Potěší i devátá "Switchblade", neposedná energická a svěží věc. Naopak pilotní singl "Adolescents" patří mezi ty slabší hitovky od Incubus.

Zbytek alba je pak takový nijaký, nezáživný, šedivý a paradoxně docela dobře koresponduje s ospalými barvami na obalu. Je to stejně jako poslední U2 nebo Red Hot Chili Peppers jakési utahané, nemastné, neslané a očekávání takového jména a navíc po tolika letech od poslední desky bohužel nesplňující. Což o to, poslouchá se to příjemně, ale fatálně tam postrádám rockový feeling a drive. Pro mě bohužel zklamání.