Se skupinou Divokej Bill jsme si poprvé povídali loni na festivalu Stádlecký rockový most. Po roce na stejném místě jsme si rozhovor zopakovali. S tříčlenným torzem jsme probírali všechno možné, hlavním mluvčím byl - stejně jako minule - bubeník Honza "Kiska" Veselý.

Kluci - když jsme si loni povídali, říkali jste, že by bylo fajn se za rok sejít, aby jsme si mohli zase říct, že jste pořád v pohodě. Rok se s rokem sešel, takže se ptám, jak je to s vámi, jste v pohodě?

Teď právě moc ne (smích). Připravujeme totiž novou desku, která by měla vyjít v listopadu, takže jsme trochu rozlítaný. Věříme ale, že to všechno dobře dopadne.

Jak taky jinak, že? Můžete k tý desce říct něco víc?

Bude to dělat zase ta samá parta, co dělala minulý album, takže vlastně nic novýho. Pomáhat nám bude Magor a taky Šmity, novej člen naší kapely.

Stylově se vaše nová kolekce lišit bude, nebo půjde o podobně pohodovou jízdu, jako v případě "Propustky do pekel"?

Byli bysme rádi, kdyby to byla pořád pohoda. Některý nahrávky budou možná pomalejší, bude tam taky pár starších věcí, ale to vykompenzujeme tim, že tam dáme řadu novinek, který ještě ani nehrajeme na koncertech. I my sami asi budeme překvapený tím, co z toho vyleze.

Jak jste na tom personálně? Nastaly v kapele nějaké změny?

Přišel jenom zmiňovanej Šmity, jinak snad nic novýho.

Jak se po roce díváte na způsob, jakým na vás nahlížejí média? Na mysli mám teď především komerční rádia ...

Myslim, že se k nám stavěji pořád stejně. Nic se nezměnilo. Ale bylo by dobrý sehnat nějakýho hezkýho klučíka, nafotit ho, nechat ho nazpívat něco ze samohrajky, protože pak by se to v médiích určitě prosadilo. Ale teď jsme slyšeli na Českém rozhlase Lety mimo, takže se snad blýská na lepší časy.

Hned na začátku jste se dali cestou zajímavé webové prezentace. Jak pokračujete?

Snažíme se to především neustále vylepšovat. Máme na to skvělýho kluka, co na tom webu pořád dělá, takže stále vylaďujeme, máme nový nápady, jenom by to chtělo víc času.

Bavili jsme se o vaší nový desce, a tak mě napadlo - víte, kolik se prodalo kusů "Prospustky do pekel"?

Jo, víme. Bylo to asi pět tisíc kousků, takže myslíme, že to dopadlo dobře.

Jakým způsobem dneska zkoušíte? Je to větší pohoda, když už za sebou máte nějaký úspěch, anebo je to naopak stále těžší?

Je to právě úplně naopak. Dřív to bylo v pohodě, teď cítíme daleko větší tlak na to, abysme vymysleli super věc. Dřív jsme si říkali, že když to vyjde, tak to vyjde, když ne, tak se nic neděje, dneska nad tím mnohem víc přemýšlíme a je to takovej zvláštní vnitřní pocit, co na nás tlačí.

Přestože nejste profíci, vyžaduje si tahle muzika profesionální přístup. Jak se vám daří sloučit občanská povolání s koncertováním?

No, šulí se to, jak se dá. Občas se práce musí přizpůsobit vystupovámí. Ale jinak je to pohoda, občas třeba přijedeme někam o trochu později, pořadalé bývají naštěstí dost rozumní.

Jak často vystupujete?

Dost často. Někdy i třikrát za den, ale vzhledem k tomu, že se normálně nedostaneme do médií, je nám jasný, že jsme se nahoru vyšplhali především díky tomu, že pořád hrajeme naživo. Někdy je to i únavný, ale ...

Pozorujete za ten rok větší zájem fanoušků?

No - trochu jo, ale to není jenom vystupováním, nebo deskou, ale taky díky nelegálnímu kopírování. Proto říkám, ať žijou piráti a vypalovačky, protože i díky nim jsme se dokázali prosadit.

Super. Co byste vzkázali fanouškům?

Ať si koupí naši novou desku, ať máme konečně nějaký prachy (smích).

Kluci, díky a ať se daří.