Poslední prázdninový večer na klubové scéně patřil dvěma rozličně vnímaným pražským premiérám. Jedné, po níž lačnily stovky domácích skoro celou dekádu, a druhé méně očekávané, o to však vřeleji přijaté. Do solidně zaplněného Lucerna Music Baru se šlo na hvězdu amerického pop-punku Yellowcard. Vtipné a zajímavé trumfy ale sypal z rukávu mistrovský tah pořadatelů, předskokani 3 Feet Smaller, kteří počáteční ostych dolního ochozu odváli na balkóny, kde zůstal až do konce. Mezi vítěze ten večer patřila i akustika koncertních prostor, která ukázala velmi přívětivou tvář a svolila k prvotřídnímu hudebnímu zážitku.

Je to vždycky docela oříšek. Nazvučení Lucerny je šichta a často ani sebelepší práce zvukařů nemusí zaručit uchu lahodící výsledek. Velkou zásluhu na tom, že tentokrát vše klaplo na podtrženou jedničku, mají návštěvníci, kterých se sešlo na pět stovek, a akustiku klubu tak díky svému počtu navedli správným směrem. To, že někteří z nich, především ti negramotní a slabozrací, jimž nápisy se zákazem kouření nic neříkaly, během vystoupení bafali jak o závod, je věc jiná.

Citlivě zvolený support žánrově přidružených 3 Feet Smaller si svou chvilku slávy začal odbývat přesně v předem stanoveném čase. Bezproblémová organizace umožňovala nejen spád celého koncertu a naplnění časového harmonogramu, ale i bezprostřednější zážitek pro obecenstvo, jež bylo ušetřeno zbytečných zábran před pódiem. A mělo tak více štěstí než při červencovém koncertu Papa Roach.

One-man-band Marcuse Smallera se role koncertní dvojky zhostil se vší parádou. Receptem na dobrý dojem byla Rakušanovi s vytříbenou angličtinou příkladná práce s publikem. Nejdřív jej pořádně rozpumpoval, když se vrhl z pódia a obsadil stůl v rohu sálu, odkud si své věrné ovečky dirigoval. Pak spustil: "One, two, three, four," a nechal Lucernu strnout v jedno velké živé sousoší. A za chvíli znova. Následovalo hromadné slow motion s plivancem do kapsy. Skvělá zábava! Dav od té chvíle nadšeně reagoval na každý jeho apel. Věc před vystoupením jen stěží představitelná. Není pravidlem, že je předskokanovi umožněn přídavek, ale tahle vídeňská třaskavina si ho právem zasloužila.

Předem připravená naleštěná bicí aparatura Longineu W. Parsonse shodila kabát a Lucernu zalil pocit, jako kdyby celá předešlá hodina měla být zapomenuta. Hlavní hvězda tu totiž byla jen jedna a nehledě na předvedený výkon měla být naprostým vrcholem večerní selanky, ne-li klubového koncertního roku v rocku.

Yellowcard se dosud nikdy nepředstavili na českém území, natož v Praze. Sinusoida jejich hudební dráhy má dvě maxima. Rok 2003 a album "Ocean Avenue" a letošní velký comeback "When You're Through Thinking, Say Yes". Do srdce Evropy proto přijeli ve slibné formě a po dni volna, kterým odlehčili náročnému starokontinentálnímu turné. Od prvních tónů singlu "For You And Your Denial" byli také evidentně dobře naladěni.

Kvintet z floridského Jacksonville, v jehož středu ční charismatická osobnost malého velkého muzikanta Ryana Keye, hrál písně z nové desky, proložil je staršími hity z doby před náhlým rozchodem a propocené pasáže vyplnil intimním akustickým intermezzem v podobě skladeb "Empty Apartment" a "Sing For Me".

Yellowcard nepoužívali tak originální gesta jako jejich pódioví předchůdci, jen občasná vřelá podání rukou s fanoušky a úsměv od ucha k uchu. Zábavu měl pod palcem především houslista s japonsko-irskými kořeny Sean Mackin. O největší úžas večera se ale postaral muž v pozadí Parsons, jehož sólo na bicí á-la Travis Barker z Blink-182 mělo parametry totální instrumentální kvality. Na nasazování čelistí ale nebyl čas. Vystoupení mělo i přes časté Keyovy průpovídky kvapíkové tempo. A taky drželo publikum docela dlouho v šachu. "Tak zahrajou 'Ocean Avenue' nebo ne?" lačnil sál po největším hitu kapely. Ta s ním přišla až na úplný závěr přídavku a finále dostalo očekávané grády.

Pak už nástroje definitivně utichly. Yellowcard se odebrali do útrob Lucerny, svou českou misi ale rozhodně nedokončili. Dali slib, že příští rok dorazí znova. A oni nejsou z těch, kteří by vsázeli na líbivá či velkohubá prohlášení. Pokud to půjde, určitě přijedou.