To tenkrát před dvaceti lety…

Rok 1991 byl pro mne z hlediska muziky naprosto klíčovým rokem. Ba přímo historickým - dnes, s odstupem dvaceti let, se už nezdráhám použít to slovo. Vždy mne vzrušovala myšlenka, že žiju v době, kdy vychází desky, které píšou historii, romantická představa toho, jak kráčím po londýnské ulici v manšestrovém saku a v podpaží si nesu čerstvou novinku Cream nebo Led Zeppelin.

© tenclub.net

A najednou to bylo tady: po procitnutí z šedivé reality socialistického Československa (teprve nedávno jsem se slzou v oku vyhodil magnetofonové kazety z osmdesátých let, i když stříbřitý půlkilový walkman Tesla s modrými tlačítky stále mám) člověk normálně přišel do obchodu a mohl si normálně koupit (!) "Out Of Time" od R.E.M. nebo černé album s téměř neviditelným nápisem Metallica.

V téhle atmosféře, kdy u nás v televizi začali vysílat hudební pořady se zahraničními videoklipy, člověk byl uprostřed vysoké (jo, a mobily, internet, mp3, torrenty a spousta dalších věcí ještě neexistovala), se rodila fakt dobrá hudba. Však také letos některé z těch nejvýznamnějších alb vycházejí v reedicích a sběratelských boxech s raritními materiály, viz "Screamadelica" Primal Scream, "Nevermind" Nirvany a "Achtung Baby" U2. Tetelil jsem se blahem, protože (hlavně) rocková hudba se znovu narodila po divných osmdesátkách. Síťované košile a mrkváče vystřídaly flanelky a odrbané džíny a člověk se učil názvy kapel jako Soundgarden či The Smashing Pumpkins.

© facebook interpreta

U2 se přestali brát vážně, nahráli v Berlíně svou nejlepší desku a na turné jim ze stropu svítily Trabanty. Jacksonova "Dangerous" i po dvaceti letech zní, jako by byla nahraná včera, Freddie odzpíval svou labutí píseň, Guns N' Roses vrhli na trh nehorázná dvě dvojalba v jeden den a navždy jsem se zamiloval do Pearl Jam. A do toho z úplně jiného soudku The KLF, EMF a Massive Attack!

V rádiích se začaly hrát (a hrají se dodnes) "Mama I'm Coming Home" (Ozzy), "Under The Bridge" (RHCP), "It Ain't Over 'Til It's Over" (Lenny Kravitz), "Losing My Religion" (R.E.M.), "Hey Stoopid" (Alice Cooper), "Learning To Fly" (Tom Petty), "Crazy" (Seal), "I Can't Dance" (Genesis), "Nothing Else Matters" (Metallica) a, pravda, člověk se nevyhnul Bryanu Adamsovi a Roxette.

Jasně, dvacet let dozadu, mluví ze mne nostalgie. K těm deskám a písničkám mám přilepené vzpomínky a do značné míry formovaly můj hudební (ne)vkus. Marně přemýšlím, jestli od té doby byl tak plodný rok na velké, důležité a po čertech výtečné desky. "Ten", "Innuendo", "Metallica", "Nevermind", "Achtung Baby", "Out Of Time", "Into The Great Wide Open"... A skoro jsem si jist, že další takový rok nepřijde. Pro mne už určitě ne.

• souhlasím (Petr003, 11.07.2011 10:17) Reagovat

  Hezky napsáno, cítím to úplně stejně jako autor!!! Byl to opravdu neuvěřitelně plodný rok ve kterém vyšli naprosto geniální desky!!!
  
  

• jojo (mil, 11.07.2011 10:55) Reagovat

  naprosty souhlas,tohle byl nejsilnejsi rok,tehdy vysli fantasticky desky
  
  

  • Re: jojo (Pan Katastrofa, 11.07.2011 12:27) Reagovat

    Jojo, jsem hrdej na rok, kdy jsem se narodil, škoda, že jsem vyrůstal v trochu potrhlý době :D
    
    

• :-) (David, 11.07.2011 11:36) Reagovat

  Hezky napsané, pamatuju to stejně. Když vyšlo Achtung Baby, byl jsem právě v Londýně a Virgin Megastore na Oxford Street byl asi na 3 týdny vyzdoben dvěma skutečnými Trabanty, (pomalovanými v tehdejším stylu U2). Nechápal jsem to, docela mi to vadilo, že tam je náhle trendy ukazovat auťák, nad kterým doma ohrnuju nos. Ale smířil jsem se s tím, CD přehrávač jsem tehdy neměl a koupil jsem si klasickou desku (LP). V limitované první várce byl přílohou obrázek na tvrdém papíře, jehož miniatura byla jedním z mnoha v mozaice na titulní straně toho alba. Když jsem to pak doma v Hounslow rozbalil, byl tam právě ten Trabant. Scheisse, to mě fakt už namíchlo! Druhý den jsem to šel vrátit s tím, že jsem nepřijel z Československa, abych si tamější silniční opruz kupoval v Londýně. Prodavač sice ne úplně mé důvody chápal, ale souhlasil s tím, abych si pootevřel kterékoliv další LP a vybral si to obrázkem, který mně nebude škodit. Zkrátka, dodnes mám doma ten, na kterém jsou dolní končetiny kapely, jak je hnědobíle zachytil Anton Corbijn :-)
  
  

• Blog (Guitarus, 11.07.2011 14:42) Reagovat

  Hezky clanek do blogu, ale co dela tady, to nevim. Neni vubec nic zvlastniho na tom, ze drtive vetsine lidi se nejvic libi hudba delana za jejich teenagerskych let a rane dospelosti. Nerika to bohuzel NIC o tom, jaka hudba se delala v roce X nebo Y.
  Argument s vychazejicimi reedicemi je velmi vtipny :))
  
  

9/10

Video: Nejkrásnější československý duet loňského roku už má i klip. "Spomínam" Karola Komendy a Michala Prokopa ani s časovým odstupem neztrácí na síle O překrásném duetu Karola Komendy a Michala Prokopa jsme vás už před pár týdny informovali. Tehdy šlo jen o singl samotný, přičemž právě audio stránka je na této skladbě s decentním kytarovým sólem tím nejnádhernějším. Není... čtěte zde

Vydáno: 09.02.2026 16:00 v sekci Audio / Video | Video

8/10

Recenze: Sebevědomá, hitová i zábavná - Alice Merton na "Visions" konečně ví, co chce Alice Merton svou kariéru před pár lety odpálila hitem "No Roots" a zlí jazykové by mohli tvrdit, že od té doby se na něj marně snaží navázat. Horší i lepší skladby, osahávání hudebního prostoru a snaha se tzv. najít ji ale... čtěte zde

Vydáno: 09.02.2026 10:04 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Křepčí Die Alten Maschinen s "Hello Goodbye!" v křemíkovém nebi? Možná to kdysi byla idea spojená s jednorázovým projektem. Jedna z dalších tváří Moimira Papalescu. O sedmnáct let později můžete v rukách držet povedený komplet "Hello Goodbye!" téměř napěchovaný na maximální kapacitu... čtěte zde

Vydáno: 08.02.2026 14:30 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Jako v horečnatém snu. Psí vojáci na albu "Hořící holubi" zkoumali hranice vlastní hudby Pro jednoho kultovní dílo, pro jiného obtížně poslouchatelná experimentální věc. Pro desku kapely Psí vojáci "Hořící holubi" platí obojí. Navzdory kultovnímu statusu je tenhle počin v diskografii formace poněkud marginalizovaný.... čtěte zde

Vydáno: 08.02.2026 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Apashe s Alinou Pash a dalšími v O2 universu ukázali, že spojení elektroniky se symfonickým orchestrem není nesmysl Neuvěřitelné čtyři hodiny trval program v pražském O2 universu, před jehož začátkem Apashe lákal, ať přijdeme včas, tedy už v 19:30, abychom zažili kompletní show. Náročný páteční večer proto končil až po 23. hodině a... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 13:43 v sekci Naživo