Kapelu The Partisan spojuje s Ready Kirken hudební žánr a Pardubický kraj. Po poslechu jejich alba "OK" se ale dá říct, že to mezi nimi není jediná paralela. Skladba "V hotelu" by si klidně mohla prožít podobný příběh jako "Zejtra mám". Repetitivní text i poprocková melodie, která nikoho neurazí, jsou i v tomto případě nepřehlédnutelné mainstreamové zbraně. Ale stejně jako museli Ready Kirken svou vstupenku do slávy několikrát přehrávat a měnit aranže, neuškodilo by to ani The Partisan. Právě práce s aranží, a tím pádem neviditelná producentská práce, je totiž nejslabším článkem jejich desky.

Z tracklistu "OK" lze vybrat přinejmenším ještě další dvě skladby, u kterých lze vysledovat jednotku hitového potenciálu. Jsou jimi úvodní "Nepřítel" a dále "Nechci se splést" z poloviny alba. Také u nich však chybí větší tah na branku. Stačilo by mnohem razantněji oddělit refrén a sloky. Pohrát si s tempem i intenzitou celkového projevu, aby nevznikl jednolitý tříminutový monolit, kdy všechny nástroje (včetně hlasu) jak nasadí, tak také skončí. A co si budeme povídat, mít pak na desce tři hity, to už je slušné skóre.

Ale co zbytek stopáže, když už i ty vyzdvižené kousky trpí nedostatky? Ano, nestojí za nic. Na jeden dobrý moment se hned najde zlá odpověď. Například potěší-li slovní obrat: "Hledám svůj exit ze siločar," je dobrý dojem pohřben nesnesitelnou délkou skladby, ve které se objevil. Už dlouho se mi nestalo, aby čtyřminutová písnička pocitově trvala o deset minut déle, ale "Všechno je jinak" má jednoznačně parametry stroje času. A to se ještě v předchozí skladbě zpívá "Začínám chápat tuhle chvíli, jak moře času kolem kvílí." Ať už se jedná o jakkoliv absurdní slovní spojení, to kvílení jsem díky tomu skutečně slyšel. Suma sumárum, dokud The Partisan k sobě nepřitáhnou skutečného producenta, jejich nahrávky nepřekročí lokální úroveň.