Luxusní návrat na výsluní punku

Rozpad, comeback, odchod kytaristy, tisící koncert, infarkty - tak nějak by se dala charakterizovat uplynulá dekáda v kariéře Plexis. I nová deska se rodila poměrně komplikovaně, label se měnil, ale nakonec je tu a se vší parádou. V pomyslné soutěži o nejlepší desku punkové legendy se objevil nový lídr. Ale na tahu jsou ještě Slobodná Európa a Zona A, které mohou výrazně zamíchat kartami. Teď tu však stojí novinka Plexis s názvem "Vohul to!" a jasně deklaruje, že kapela do starého železa rozhodně nepatří. Ve výsledku totiž novince nechybí vůbec nic, spíš pár věcí přebývá.

Pokud se na desku podíváme po řemeslné stránce, zvuk je velmi dobrý, což však těžko můžeme považovat za výhodu, když si dnes kvalitní nahrávku vykouzlíte doma v kuchyni. Prim alba a celé skupiny tak hraje kytarista Dušan, který předvádí opravdu učebnicový zvuk kytary. Takhle to má vypadat. Jeho hra pak spadá do kategorie mimo možnosti normálních smrtelníků, punkáč s konzervatoří je všeříkající definice. Nepřečnívá, nechybí, nestrhává na sebe pozornost, kope za kapelu a předvádí opravdové mistrovství plné kudrlinek a parádiček. Precizní bubenická práce Martina Švece pak jen doplňuje perfektní instrumentální základ. Zmiňovat přínos Petra Hoška je pak poněkud ošemetné, bezesporu jde o skvělého frontmana a výraznou osobnost, ale v tak silně muzikálním základu by jeho roli nezvládl asi jen absolutní diletant.

Jaká je nahrávka po stránce muzikální? V dosavadní diskografii jednoznačně nejtvrdší a nejrychlejší. Přes to všechno je stále melodická a zatraceně chytlavá. Již první singl "Síla v srdci" ukázal, že půjde o nekompromisní jízdu, která definitivně umlčí jakékoliv nostalgické vzpomínky na tvorbu z první poloviny let devadesátých. Naštěstí se nekoná ani hrůza ve stylu "My pijeme pivo", která vystrašila leckterého kapelního fandu. Naopak poměrně výrazně se projevil vliv Motörhead, což je markantní hlavně v začátku "Blues starýho strejdy". Mocný diktát kulometné palby bicích pak nedává kapele šanci zvolnit a na nějaký výrazně pomalejší kousek si musíme nechat zajít chuť. Mezi další výrazné pecky patří i "Černý vrány", ale bohužel se dokázala vloudit i totálně zbytečná "Zkažený zuby".

Nové album Plexis v sobě nese všechny potřebné atributy kvalitní punkové desky, která výrazně překračuje rámec domácí tvorby. Není bezchybná, to vůbec ne. Takové tři songy v konkurenci ostatních nemají právo na existenci. Ale zbytek patří na piedestal a do stálého koncertního setu. Nezbývá než jen doufat, že Muchovo zdraví bude pevné a ostatní dinousauři se chytnou za nos a začnou konečně makat, protože z tohohle počinu energie a radost doslova stříká.