Letošní metalovou festivalovou sezónu otevřel druhý ročník středoevropského putovního festivalu Metalfest Open Air. Plzeňský amfiteátr Lochotín se na tři dny naplnil metalovým běsněním a několika tisíci jeho vyznavačů. Bohatý program nabídl přehlídku širokého spektra metalových žánrů.
Live: Metalfest Open Air 2011
vystoupili: Accept, Sabaton, Cradle Of Filth, Saxon, Rage, Kataklysm, Arch Enemy, Epica, Krisiun, Suicidal Angels, Milking The Goatmachine, Arakain, Equilibrium, Pretty Maids, Bloodbound, Misery Index, Crimfall, Alcest, Primordial, Smashed Face a další
místo: Amfiteátr Lochotín, Plzeň
datum: 3.-5. června 2011
Fotogalerie
Pátek
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Festival odstartoval v pátek krátce po poledni. To se pochopitelně projevilo na počtu lidí na místě, amfiteátr se zaplňoval velmi pozvolna. Program otevírající Češi
Maelström tak hráli pro pár lidí, nenechali se však odradit. Jejich set přinesl především příjemné zjištění, že zvukově se oproti loňsku nic nezměnilo a Metalfest bude v tomto ohledu i letos držet vysoký nadstandard. To se potvrdilo i při následném vystoupení
Sons Of Seasons. Němci odehráli obstojný koncert a aktivnímu zpěvákovi se částečně podařilo zburcovat doposud vlažné publikum. Diváci se však poprvé výrazněji projevili při setu finských epicmetlistů
Crimfall. Kapela si dává záležet na své image - kožené oblečky, malování, divoce pobíhající hudebníci. Zaujal především výkon Heleny Haaparanta, jejíž vokál měl opravdu sílu. Však taky Helena je
kus poctivé ženy.
Geniální amfiteátr
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Devízou Metalfestu je jednoznačně areál. Lochotínský amfiteátr nabízí pro festival naprosto ideální zázemí. Perfektní akustika zamezuje zvukovým blamážím, téměř ze všech míst je vidět na stage a diváci nemusejí řešit známé festivalové dilema:
"Rád bych kapelu viděl, ale už nemám sílu tlačit se někam dopředu". To na Metalfestu nehrozí. Amfiteátr nabízí dostatek laviček k sezení, travnaté plochy k polehávání i stinná místa po stromy. Jen škoda že není větší prostor pod pódiem, kde se mohou vášnivější fanoušci vybouřit v kotli. Na vině je původní betonové pódium, které vystupuje daleko před samotnou stage. Na druhou stranu však umožňuje vystupujícím přistoupit až k davům a navázat kontakt s publikem. Proti obdobně zaměřeným festivalům Masters Of Rock a
Brutal Assault tedy Metalfest nabízí vskutku luxusní prostředí.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Otevírací fáze festivalu skončila a přišel čas na pohádku. Znáte tu o vlku a sedmi kůzlátkách? V případě německých grinderů
Milking The Goatmachine se příběh redukoval na jednu vydatně mečící mámu kozu za bicí soupravou, jedno kůzle na basu, druhé na kytaru, to vše doplněné zlým tlustým vlkem. Maskovaný ansámbl po krátkém intru ze "Star Wars" a nezbytném mečení naservíroval pořádný kozí
chlívek. Čistokrevný grindcore dostal diváky do varu a objevil se první
circle-pit. Tři kozy a vlk přinesli dramaturgické zpestření a jejich set s typickým žánrovým nadhledem a vtipem pobavil i nemálo příznivců poněkud méně extrémních stylů.
Pro některé slabší povahy však představa dvou po sobě následujících brutálních vystoupení evidentně lákavá nebyla. Na brazilský masakr v podání mlátičky
Krisiun tak spousta lidí vyklidila pozice. Bratři Kolesneovi ukázali, že špičkový death metal se dá v klidu zahrát i ve třech. Kapelu hnaly dopředu bezchybné
blast beaty bicmana Maxe a hudebně se jednalo o výborný set. Oproti ostatním kapelám však Brazilci zůstali statičtí a svůj pověstný elán nechali zřejmě v backstagei. Kontakt s publikem se rovněž omezil na Alexovo typické poděkování za podporu undergroudu a ujištění se, zda se zdejší metalisté dostatečně "posilňují" nejen alkoholem ale i nějakým tím kuřivem... Podstatně živelnější vystoupení tak přivezli řečtí
Suicidal Angels. Ultrarychlý agresivní thrash metal a la
Slayer zamlada nepřinesl žádnou velkou invenci, ale naživo fungoval neskutečně. Při poslechu řeckých sebevrahů si část diváků v okovaných džínových vestách musí libovat, že thrash metal stále žije, mladší a progresivně orientovaní metalisté budou jen nevěřícně kroutit hlavou s otázkou
proč? Nechť si každý vybere podle svého gusta.
Představovat německou legendu
Rage by bylo nošením dříví do lesa. Veteráni brousí pódia téměř třicet let a jsou koncertní sázkou na jistotu. Rovněž v Plzni se prezentovali profesorským výkonem a diváci dostali přesně to, co očekávali. Peter "Peavy" byl v nejlepším možném rozpoložení a neustále hecoval publikum. Největší aplaus pak sklidil fenomenální kytarista Viktor Smolski, když demonstroval, že
slapovat se nemusí vždy jen na basu. Divácká bouře však měla teprve přijít.
Show pátku: vyčpělí Kataklysm?
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Kanadští deathmetalisté
Kataklysm jsou bezpochyby pojmem. Nechci v žádném případě snižovat jejich přínos pro vývoj žánru, přece jen
hyperblast zněl na jejich deskách v době, kdy takoví
Origin byli ještě v plenkách. Od přelomu tisíciletí je však kapela již pouze svým stínem a žádná z jejích novějších desek nedokázala výrazněji zaujmout. Nedostatek nadstandardního materiálu však Kanaďané dokázali nahradit živelnou show a komunikací s publikem. Když se po pár skladbách na pódiu objevil fanoušek, vokalista Maurizio odehnal ochranku, se šťastlivcem si mohutně
zapogoval a naopak vyzval fans, aby vzali stage útokem. Následně se pod pódiem strhlo totální peklo a vyrojily se desítky
crowd surferů. Securitas museli Kataklysm proklínat. Jejich zákroky se však prozatím zdály být korektní. Obrovské nasazení kapely, skvěle nazvučený
gravity blast Maxe Duhamela a rozvášněný dav vytvořily elektrizující atmosféru, která přes mnohdy vyčpělý hudební obsah přinesla největší překvapení prvního dne.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Co napsat k vystoupení německých
Accept? Ano, jedná se o legendu. Ano, měli výborný zvuk. Ano, předvedli fakticky bezchybné a vyzrálé vystoupení. Pokud jste skalní fanoušci tradičního rock/metalu nebo vám imponuje chlupatý pupek valící se zpod vestičky Marka Tornilla, museli jste si během téměř devadesát minut dlouhého setu přijít na své. Bohužel v opačném případě vám Accept neměli moc co nabídnout. Většina návštěvníků však byla spokojena a hity jako "Metal Heart" či "Balls To The Wall" dokonale vylidnily pivní stany.
Sobota
Již bylo zmíněno, že Metalfest se snaží prezentovat všechny metalové žánry. Bohužel sobota velkou pestrost nenabídla. Drtivá většina vystupujících kapel se pohybovala víceméně v intencích klasického heavy metalu s občasnými přesahy do jiných metalových odnoží. Za touto dramaturgickou uniformitou stojí pravděpodobně snaha pořadatelů nalákat více příznivců tohoto žánru, kteří měli možnost zakoupit si jednodenní vstupenku. A této možnosti využilo nemálo lidí. Tu část diváků, pro kterou není
hevík denním chlebem, však v sobotu zastihla nuda.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Jelikož byla jedna kapela jako druhá, dají se vyzdvihnout následující poznatky: Jestli někdo nadává, že pořadatelé pořád dokola zvou na festivaly staré české kapely a nedávají prostor mladým, měl by vědět, že právě
Arakain hrál pro téměř největší dav. Proč by pak promotéři lidem nedali, co chtějí slyšet. Nabízí se pouze otázka vkusu českého diváka. Arakain své místo v české metalové historii má, kapela na rozdíl od mladších kolegů disponuje profesionálním zvukem a působí vyzrále, ale ten materiál... Ona profesionalita pak navíc dostává těžkou ránu, když po Arakainu nastoupí pojem jako
Vicious Rumors. Američané jen demonstrovali známé pravidlo, že český metal se bohužel se světovou špičkou srovnávat nemůže. Řady diváků však znatelně prořídly.
V heavymetalovém maratónu pak působila každá žánrová odbočka jako dobře vychlazený půllitr piva v horkém letním dni. Němečtí pagan/folk metalisté
Equilibrium toho byli důkazem. Svižnější hudba proložená
blast beaty, growlingy a alkotexty působila na mnohé jako živá voda. Pod pódiem se rozpoutal masivní
circle-pit a došlo i na
wall of death. Pozitivní dojem ze setu sympatických pánů a sličné baskytaristky byl ještě umocněn následujícím heavy trojblokem v podobě
Bloodbound,
Pretty Maids a Saxon. Platí to samé co pro Accept - slušná vystoupení vyzrálých kapel, která musela jejich fanoušky uspokojit. Ostatní postrádali jakoukoliv přidanou hodnotu.
Sobotní čekání na Cradle Of Filth
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Během sobotního heavy metalového vyčerpání se na mnoha místech nedalo přeslechnout lamentování:
"Ať už sakra hrajou ti krédly." Po areálu se rovněž pohybovalo nemálo individuí v
corpsepaintech, kteří svou vizáží dávali jasně najevo, že dnes jsou tady kvůli kultovním
Cradle Of Filth. Kontroverzní soubor, který posluchače rozděluje na zaryté odpůrce a naprosto oddané fanoušky. Kapela dávno opustila blackmetalové kořeny, vydala několik zcela neinvenčních a penězi zavánějících desek, v poslední době se však blýská na lepší časy. Suverénně nejdelší zvuková příprava celého festivalu, na druhou stranu nikterak okázalá stage. Gotické intro u mnoha přítomných vyvolalo očekávání, že na pódiu přistane sám Satan, nebo přinejmenším Belzebub. Místo nich se však objevil pouze ostříhaný trpaslík v bondážnickém oblečku Dani Filth. Je vidět, že Dani je, jak se říká, za vodou a jeho hlášky nepostrádají patřičný nadhled. Kapela má vrchol samozřejmě dávno za sebou a je až překvapivé, s jakým nasazením se prezentuje živě. Set byl odehrán korektně, byť Daniho pověstné ječení zní s přibývajícími roky lehce přiškrceně a více než
nazgula evokuje raněného
skřeta. Živou vodou pro Cradle Of Filth je pak český bubeník Martin Škaroupka, jehož výkon patřil mezi nejlepší, jaké letos Metalfest nabídl.
Neděle
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Nedělní ráno donutilo přivstat si především vyznavače tvrdších žánrů. Pořadatelé dali sympaticky prostor i českému metalovému undergroundu, a tak svou šanci dostala deathcorová naděje
Smashed Face. Chlapci se s úkolem porvali se ctí. Zvuk mohl být lepší, na vině však byla sama kapela. Vytažené triggerované kopáky přehlušovaly zbytek bicí soupravy, mohutně podladěné kytary měly sílu v
breakdownech, v techničtějších riffech však na úkor čitelnosti. Výborný výkon předvedl vokalista Fred, jehož
pigscream si v ničem nezadal s rodinkou bradavičnatých prasat žijících v přilehlé lochotínské zoo. Smashed Face svým vystoupením potvrdili, že patří k tomu nejlepšímu, co domácí extrémní scéna nabízí.
Na zcela jinou notu naladila posluchače francouzská parta
Alcest, jejich atmosférický alternativní metal s čistými vokály přinesl vhodné oživení festivalového programu.
To americká death/grind sebranka
Misery Index nastavila otáčky do červených čísel. Zabijácká rychlost zburcovala již notně unavený dav. Jelikož pořadatelé začali v rozpáleném odpoledni ochlazovat dav vodou z hadice, v místech pod pódiem se vytvořila rozsáhlá písčitá louže a někteří jedinci, zřejmě pod vlivem
prasečích vokálů linoucích se z pódia, dostali neodolatelnou chuť porochnit se v ní. Tvorba Američanů je možná poněkud monotónní a předvídatelná, o to však v daném žánru nejde. Frontman Mark se zároveň přesvědčil, jak bídně vládne český národ angličtinou - když se optal, kolik lidí ještě nikdy neslyšelo o
Misery Index, k jeho velkému údivu se ozval téměř celý křepčící kotel. Slušnou odezvu sklidili i irští
Primordial, kteří rozčeřili oldschool blackmetalové vody. Kapela však více než na hudbě samotné stála na zmalovaném zpěvákovi Alanu Nemtheangaovi a jeho charismatickém vokálu.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Festivalové finále slibovalo souboj dvou žen za mikrofonem - Simone Simons z
Epicy a Angely Gossow z
Arch Enemy. Alespoň pro tentokrát z něj vyšla vítězně Angela, respektive Arch Enemy jako celek. Epica měla bohužel lehce přebuzený zvuk a Simone nepůsobila zcela jistým dojmem. To Arch Enemy přinesli do Plzně dokonalou smršť. Kapela na českých festivalech vystupuje pravidelně a lidé vědí, co mají čekat. Naprosto precizně provedený melodický thrash/death s malou křehkou blondýnkou za mikrofonem. Luxusní
growling by jí však mohl závidět nejeden mužský kolega. Publikum Angele zobe z ruky a ona si to dokáže patřičně užívat. Nejvíce fungovaly pecky jako "We Will Rise" nebo "Ravenous", během kterých hrozil paroháčem do vzduchu celý areál. Vynikající dojem z vystoupení umocnila ukázková kytarová práce bratří Amottů. Pro mnoho lidí nejlepší set z celého festivalu.
Sabaton - masové šílenství
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Tečku za letošním festivalem udělal nový švédský fenomén
Sabaton. Je až neuvěřitelné, jak kapela, která hudebně stojí na klasických heavy/power metalových riffech z 80. let, dokázala během pár let vystoupit na absolutní vrchol popularity. Odpověď je nasnadě. Sabaton dokázali převléct stokrát oposlouchané, ale účinné riffy do modernějšího kabátu, přidali charismatický vokál, válečnickou image a texty o druhé světové válce a především energický pódiový projev. Výsledkem jsou vyprodané haly po celé Evropě. V ČR je popularita Sabaton umocněna českými kořeny zpěváka Joakima Brodéna, jeho hlášky v lámané češtině mezi fanoušky kapely zlidověly. Masové skandování
"Ještě jedno pivo!" dlouho před začátkem vystoupení budiž jasným důkazem. Jestli jsou Sabaton v něčem mistry, tak je to práce s publikem. Brodén si je dobře vědom, čím dokáže na lidi zapůsobit a dostat kotel do varu. Neskutečného aplausu se mu dostalo za zmínění československého stíhače Josefa Františka při uvádění songu "Aces In Exile" pojednávajícího o exilových letcích v bitvě o Británii. Obrovskou popularitu demonstrovala nejlépe podprsenka, kterou na stage hodila některá z oddaných fanynek. Brodén se nakonec odhodlal přidat se k obrovskému množství
crowd surferů, těžko říct, kam by ho dav odnesl, kdyby ho securitas nedrželi za nohy. Sabaton předvedli svůj standard, přičemž je sympatické, že si jsou vědomi nebezpečné četnosti českých zastávek, a rozhodli se proto značně obměnit setlist.
© Tereza Váchová/Musicserver.cz
Celkově vzato se druhý ročník české zastávky Metalfestu povedl. Organizaci zvládl Pragokoncert na výbornou, žádné závažnější problémy se nevyskytly. Pořadatelům je nutné připočíst k dobru i vzornou starost o toi-toiky. Jen studené vody mohlo být více, především s ohledem na panující vedra. Rovněž diváci to tentokrát brali umírněněji - typický festivalový kolorit všude se povalujících opilců se překvapivě nekonal. Zastavit se musím u securitas. Poměrně korektní chování u vstupu i většinu rozumných zásahů proti
crowd surferům, kteří bývali většinou bez zbytečných problémů vpouštěni zpět pod pódium, zastínily některé naprosto zbytečné a neadekvátní zákroky mimo hrací čas, při vyhánění lidí z areálu na noc. Z placek na odložených bundách a tetování nebylo koneckonců těžké poznat, že někteří securitas patří k obdivovatelům
pána s patkou a malým knírkem, a ve vhodných chvílích tedy uspokojovali své násilnické choutky. Bohužel to je asi obecný problém bezpečnostních agentur. Organizátoři by napříště pouze mohli zvážit, zda je nutné na obdobně koncipovaném festivalu naplánovat žánrově unifikovaný den. Letos to byla heavymetalová sobota, příště to může být třeba blackmetalová neděle. Výsledkem bude po celý den se nudící část publika. Přes tyto výhrady mohou čeští metalisté doufat, že se Metalfest v lochotínském amfiteátru zabydlí i v dalších sezónách.