Roli předskokana tentokrát zastal host večera Miro Žbirka. Musím se přiznat, že pro tohoto muzikanta mám velkou slabost, takže mě jeho vystoupení velmi potěšilo. Jen mě trošku zklamal výběr písničky, přece jen má Meky v repertoáru daleko lepší kousky než neskutečně ohranou "Čo bolí, to prebolí". O to víc mě pak potěšilo první intermezzo "Another Brick In The Wall" od Pink Floyd, kterou finalisté zpívali s dětským sborem. Nebýt chrčení Michala Šepse, které do tohoto songu fakt nesedělo, mohl to být výborný zážitek. Takhle to bylo jen chvalitebné. Dětský sbor pak zazpíval ještě jednou na úplném konci "Over The Rainbow", ale to už tak povedené nebylo, i proto, že tam jedno z dětí chvílemi zpívalo dost falešně. Nicméně tyhle děti mají na SuperStar ještě chvíli čas. Jak tedy dopadli ti, kteří v ní zbyli do předposledního kola?

První sada písniček byla věnovaná již zmíněnému hostu a první, kdo je okusil, byla Gabriela Gunčíková s "Atlantidou". Porota sice její výkon chválila, ale snad každý z nich sem tam zmínil nějakou chybičku, které když poskládám dohromady, tak dají můj pocit z jejího přednesu. Ne že by to bylo vysloveně špatné, to vůbec, ale její slovenština mi místy poměrně dost neseděla, ve slokách to na ni bylo občas hodně hluboko, takže se dostala opět ke svému "hučení", a na můj vkus refrén napálila trošičku více, než bylo nutné. Ale celkový dojem - velmi slušné.

Michalovi Šepsovi vybral Meky "Dr.Jekyll, Mr.Hyde" a těžko mohl zvolit lépe. Jak řekl Michal, ono je to tak trochu reggae, a sám ji dotvořil úplně, tedy ještě za pomoci kapely, která byla v této písničce opravdu skvělá a šla takříkajíc rastamanovi hodně na ruku, přesněji řečeno na jeho náturu. Nechala ho improvizovat a sama hrála ve velkém stylu. Michal si tuhle věc užíval a dokonce se dá říct, že byl v této části nejlepší, a to i přes to, že mě silně iritoval pitvořením slovenského jazyka.

Poslednímu ze soutěžících, Lukáši Adamcovi, vybral Meky "Baladu o polných vtákoch" a těžko říct, proč z ní byl Lukáš tolik nervózní. A to až natolik, že zapomněl zpočátku na malou chvíli i text. Kvůli tomu byl celý jeho rozjezd takový pomalejší, ale ve třetině, čert ví, co se stalo, vše nasadil do těch správných kolejí a výsledkem byla neskutečně povedená verze téhle písničky, kdy i já musím zopakovat to, co několikrát zmínila porota - Lukáš sám o sobě do ní zanesl tolik zajímavých a naprosto originálních momentů, za což mu patří hluboká poklona.

Druhou část, jejíž složení měla na svědomí porota, otevřela Gábina Gunčíková s "Listen To Your Heart" a já se s klidem přiznám, že pomalé písničky Roxette moc nemusím, na rozdíl třeba od těch rychlejších. V tomto světle asi nebude překvapením, když napíšu, že verze Gábiny se mi líbila o hodně víc než originál, protože se mi prostě líbila. Intonace, frázování a podobné věci už nemá smysl řešit, ale Gabriela dokázala skvěle zvolit onen poměr mezi určitou křehkostí a svým temperamentem, který výborně a přiměřeně gradoval. Navíc v této písničce vytáhla i další zbraně - na ten dekolt by měla mít snad zbrojní pas.

Jak se mi líbil Michal Šeps v první písničce, tak bych ho nejraději uškrtil v té druhé. Stejně jako Mekyho Žbirku mám rád i Stinga. Porota mu od něj, řekl bych celkem dobře, vybrala "Englishman In New York", ale Michal ji vůbec nezvládl. Skřehotání na začátku děs, opět po čase místy špatně intonoval a rytmicky se rozcházel se znovu vynikající kapelou, která ho v ní totálně přehrála. Chvílemi mě dokonce napadalo, že takovýhle doprovod si snad ani nezaslouží. Raggae frázování za každou cenu do písně vůbec nepatřilo, a jak už je pravidlem, Englishman teda Šeps rozhodně nebyl.

Naprosto v duchu unplugged zazpíval Lukáš Adamec výběr poroty "Nothing Else Matters". Opět si ji přizpůsobil a vysloveně si ji vychutnával. Osobně mě trošku překvapil úpravou, kdy začátek byl nezvykle klidný. Ostře to kontrastovalo s místy, kde přitlačil, a těmi, kde se tahle hitovka rozvíjí do malé symfonie. Myslím, že naprosto excelentně vystihl jejího ducha a předvedl další z vrcholů tohoto ročníku SuperStar, při kterém běhal mráz po zádech. Z vystoupení bylo zřejmé, že toto je krevní skupina Lukáš Adamce. Respektive jsem si to myslel do chvíle, než přišlo jeho třetí vystoupení.

Trošku jsem se obával, když jsem četl, že si Gabriela Gunčíková vybrala Tinu Turner a její "We Don't Need Another Hero", ale ve výsledku to byla trefa do černého, Gabriela v ten pravý čas ukázala nové polohy svého hlasu a především, že zvládne daleko víc výrazových prostředků, než jaké předváděla doteď. To je v této fázi nesmírně důležité, předvést ještě něco nového. Jen jsem si při téhle písničce říkal, proč tam sakra není ten dětský sbor, který je i v originální verzi.

Po minulých kolech, plných děsných Queenů a Abb, měl konečně Michal Šeps možnost ukázat svoje reggae v celé své kráse. Vybral si k tomu "Roots, Rock, Reggae" krále tohoto stylu Boba Marleyho. Nejsem žádným reggae nadšencem, a tak mé hodnocení nemusí být zcela kompetentní, nicméně i tak napíšu, že to byla nuda. Jako by někdo zapnul kolovrátek a k tomu ještě chrchlající. Schválně jsem si pustil originál a, světe, div se, Bob Marley v téhle písničce nechraptí, ale naopak naprosto uvolněně zpívá. Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že Michal vidí podstatu reggae někde jinde, než ve skutečnosti je.

Celou soutěžní část završil Lukáš Adamec, a jak jsem už naznačil, bylo to ještě lepší než v případě Metalliky. Vybral si "Best Of You" Foo Fighters a nejenže do SuperStar zatáhl dost tvrdou muziku, ale především překonal sám sebe. Od prvního tónu až do toho posledního z něj sálala naprosto neskutečná energie a bylo poznat, že v téhle písničce nechal snad úplně vše, co se dalo - duši, náklaďák emocí, charisma a dost možná i hlas. Jeho výkon patří k malému výběru, u kterého mě fakt mrzí, že jsem ho neviděl opravdu naživo.

Zatímco v minulých kolech jsem občas váhal, pak v tomto mám jasno. Ačkoli i já si myslím, že Jára Cimrman je fakticky Největším Čechem, že je skvělé, že se o reggae opět hodně mluví či že Michal Šeps výborně přetvořil "Dr.Jekyll, Mr.Hyde" a že se toto kolo velmi povedlo, mělo by Velké finále být záležitostí Gabriely Gunčíkové a Lukáše Adamce. A není k tomu třeba hledat genderově-nacionalistické důvody - tahle dvojice totiž tentokrát Michala Šepse úplně jednoduše přezpívala.