Začnu pateticky. Kdyby Michal Pavlíček už nikdy v životě nesáhl na kytaru, byly by "Srdeční záležitosti" tím nejlepším možným rozloučením. Kytarový mág nachystal vysoce reprezentativní vzorek svého umění, a jelikož měl vždycky tak trochu problém s nadprodukcí, jsou z toho rovnou dvě hodiny a dvacet minut. Neboli sto čtyřicet minut přehlídky skladatelské plodnosti s naprosto zřetelně dominujícím prvkem, jímž je elektrická kytara.

Výchozí stanicí obsahově zcela rozdílné, skoro až koncepčně pojaté trojice disků, je ten v pořadí druhý. Právě tady uslyšíte Pavlíčkův charakteristický výraz kytarového virtuóza. Devět čistě instrumentálních kousků ale není samoúčelným svištěním po hmatníku nahoru a dolů. Naopak jde o poměrně jasně uchopitelné a zřetelné kompozice. Muzikant tu jde s kůží na trh, jelikož se kvůli absenci vokalistů nemá kam schovat. Nepředvádí se, ale výkon předvádí znamenitý. Mimochodem, taky vám titulní "Uvidíme" zpočátku připomíná Rage Against The Machine či Audioslave?

První kotouč je posluchačsky nejpřístupnější. Čtrnáctka skladeb má statut klasicky vystavěných písniček a instrumentální vyhrávky tady tvoří spíš jejich příjemný doplněk. Vedle bigbeatu a hard rocku to základní trojici Michal Pavlíček - Martin Ivan (baskytara) - Miloš Meier (bicí) sluší i v pomalejších okamžicích. Právě v nich působí nejvěrohodněji i Pavlíčkův klidně posazený zpěv. Taková "Světlomety" s ním za mikrofonem patří k tomu úplně nejlepšímu. A komu patří ten uječený a lehce ujetý zpěv? Radek Škarohlíd z partičky Hentai Corporation, takový Vilda Čok v mladším vydání a s méně ztvrdlými játry. Kromě mladýho zaslechnete ještě Milana Cimfe a dost možná na vás během poslechu dýchnou staré časy Pavlíčkových projektů.

V čirém kontrastu s písničkovou jedničkou je závěrečný kotouč. Ten svojí instrumentalitou navazuje na prostřední disk, přidává další nástroje a dokonce symfonický orchestr. Umělecky vyznívající a silnou atmosférou obestřený materiál je jako stvořený pro film či muzikál, s nimiž už v má autor své zkušenosti. Melancholickou "Plot na nebi (part I)" s textem Jáchyma Topola bych si klidně dokázal představit na desce Priessnitz, zatímco "Plot na nebi (part II)" skoro koketuje s divadelní či scénickou hudbou.

"Srdeční záležitosti" vás ani na okamžik nenechají na pochybách, jak široký a pestrý je hudební rejstřík jejich autora. Kulturním ani národním bohatstvím se tohle dílko asi nestane, od toho tu máme jiné umělce, ale ve vaši srdeční záležitost se může proměnit docela snadno.