Zklamáním pro fanoušky kytar a chuťovkou pro ostatní je nové album Radiohead "Amnesiac".
Britští
Radiohead jsou velcí. Mají výborná, kvalitativně vyrovnaná alba rozprostírající se na hudební ploše od krásného, křišťálově kytarového kouzlení "Pablo Honey", folkrockovogrungeových "The Bends", psychedelického koktejlu pomalé smrti "OK Computer" a experimentálního harakiri - chemické "Kid A". Mají Thoma Yorka s jeho lákavě nevyzpytatelným krysařským hlasem a "zmučenou existencí". Mají věrné a tolerantní fanoušky, kteří si koupí i odlišnou desku, protože cítí, že se
Radiohead nespletou. A také mají docela dobré páté album "Amnesiac" přicházející pouhých osm měsíců po posledním počinu.
Ano, i nezařaditelný (škatulky dochází), bizarní a pomalý "Amnesiac", další odklon od postmoderního rocku někam k sférické hudbě, je slušná deska. Proč se o tom tak rozepisuji? Protože původním hodnocením bylo slovo průměrné, ale čím víc jsem se do "Amnesiac" ponořoval, tím méně mi to k němu sedělo. I zbytky ze stolu, na kterém se servírovalo "Kid A", mají totiž svou chuť, pokud odstraníte pár ztvrdlých soust.
Můj první pocit z desky byl pocit slyšeného. Říkal jsem si - tohle znám, tamto snad také, ale vždyť to vlastně znát nemůžu. A nebo ano? A tak začnete pátrat a ve stylu názvu desky procházíte procesem rozpomínání na již zapomněné. Nové album by se totiž mělo podle okolností vzniku jmenovat spíš "Kid B", tvoří ho skladby nahrané už při natáčení "Kid A". Řadu z nich mohli fanoušci ochutnávat na koncertech už delší dobu. Například singl "Pyramid Song", doprovázený animovaným, krásně smutným klipem zatopeného města, jste mohli zaslechnout na Radiu 1 už v říjnu jako součást koncertu z britského Warringtonu. Kousek závěrečné "Life In A Glass House", která je mimochodem stará už čtyři nebo pět let, zase zní v dokumentu "Meeting People Is Easy "britského režiséra Granta Gee. Záhada odhalena.
V poslední době se recenzenti rádi ohání tvrzením - vrátili se k písničkám. U
Radiohead to ale znamená jen trochu větší příklon k melodii, "Amnesiac" totiž přebírá štafetu od "Kid A" ve smyslu, kolik toho ještě posluchači snesou. I zde najdete bicí automat a klávesové plochy. I zde na vás útočí ambient. Je to sbírka písní pohřebních. Někdy klidných impresionistických skladeb (skvělý "Pyramid Song" s jednoduchým doprovodem piána a s postupně se přidávajícím decentním přizvukováním orchestru) nebo zde zase nacházíme typicky compjútrovské chvilky poezie - "Knives Out" se začátkem připomínajícím "Paranoid Android".
Výraznými vybočeními jsou na "Amnesiac" elektronický experiment "Pulk/Pull Revolving Doors", postmoderně rocková "I Might Be Wrong" (nejen pro ústřední hutný kytarový riff pokračovatel "Optimistic"nebo "National Anthem") nebo nejsilnější moment alba "Life In A Glass House", ve které kolaboruje Yorkův vokál s orleánskou jazzovou nádherou plnou neučesaných výkřiků dechové sekce. Funébrmarš hraný zbytkem jazzového big bandu - v hlavní roli trubka (Humphrey Lyttelton), klarinet, pozoun a další. Pokud bych měl vyzdvihnout ještě dalšího svého oblíbence, je jím trochu úchylná "Like Spinning Plates". Snad pro bublavě chemický zvuk pozadí, na kterém rozehrává Yorke svůj pěvecký part. Slyšeli jste někdy zpívat varhany? Zvláštní otázka. Mám pocit, že by jejich hlas zněl nějak takhle, táhlý i sekaný. Zapomenout nesmím ani na hudebně i textově temnou "Dollars And Cents" s hrozivým mrakem smyčců visícím nad ní a slovy:
"We are the dollars and cents/and the pounds and pence/And the mark and the yen, and yeah…" žalující na dnešní "business world".
Hlas Thoma Yorka jinak působí na "Amnesiac" až na výjimky (a na "Pulk/Pull Revolving Door", kde není poznat vůbec) docela rezignovaně a bez nasazení jako by byl ztracen někde hluboko pod vodní hladinou, která odfiltruje ze zpěvu veškerý život.
Na hodnocení u mě ztrácí "Amnesiac" z několika důvodů. Prvním je už zmíněná "Pulk/Pull Revolving Door". Nemyslím, že by zrovna v tomhle byla budoucí cesta pro
Radiohead. Jako další, možná ještě větší chybku, vidím instrumentálku "Hunting Bears", která na "Amnesiac" nemá vůbec co dělat, je plná neskonale nudných kytar. Také "Morning Bell/Amnesiac", což je předělávka "Morning Bell" z "Kid A" bych klidně oželel. "Amnesiac" má několik skvělých momentů, ale celkově bych ho označil za cílené pokračování snahy
Radiohead zničit gloriolu vytvořenou předchozími úspěchy. Přemítám, zda se jim to daří…
CD k recenzi poskytla firma
Monitor EMI.
Album:
Radiohead - Amnesiac
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 43:55
Skladby: Packt Like Sardines In A Crushd Tin Box, Pyramid Song, Pulk/Pull Revolving
Doors, You And Whose Army?, I Might Be Wrong, Knives Out, Morning Bell/Amnesiac, Dollars And Cents, Hunting Bears, Like Spinning Plates, Life In A Glass House