Osobně nepamatuji, že by někdo představil písně z placky, jež se má vyklubat až o pět měsíců později. Co se totiž může stát? Dvě věci: buď na někoho písně udělají dojem (a na nadcházející sólovku si začne zběsile brousit zuby), nebo naopak zaúřaduje česká neschopnost přijímat nenaposlouchané věci a celý koncert skončí fiaskem. Tonya Graves ale dělala vše, aby diváky uspokojila. Nabídla jim hody v podobě švédských stolů...

Nic naplat, sympatické černošce z New Yorku nepomůžou ani několikacentimetrové podpatky. Vždycky bude na pódiu za mrňouse, již přerůstá i mikrofon. Málokdo ale pochopí, kde se v téhle malé osůbce bere tak silný hlas. V nadýchané červené sukýnce a pruhovaném tričku působila sice jako cukrová panenka z pouti, stačilo však jedinkrát otevřít pusu, aby se vědělo, kdo že tady dneska velí. "Budete dělat, co chci já," osvětlila ostatně všem už dopředu a vycenila na fanoušky své bílé zuby. Přirozenost, šarm a vtip - toť hlavní taháky veselé Američanky. Na rozdíl od její domovské formace patřil tento večer pouze a jenom jí.

Pokud se těšíte, jak si pošušňáte nad jazzovými písněmi na debutovce, rychle schovejte příbory. "Přestože jsem se v poslední době často sólově spojovala s jazzovými projekty, toto album jazzové nebude. Přinese mix různých stylů a hudebních vlivů, proto ho nemůžu žánrově přesně definovat," vyjádřila se Tonya Graves. Stejně jako si u švédských stolů (toto spojení Tonya s oblibou používala) vybíráme, co nám jest po chuti, mohlo si publikum vybrat, je-li libo soul, blues nebo poprock. A i na ten jazz nakonec došlo. To jste věděli, že profláklá "I'm Too Sexy" nabírá mnohem víc sex appealu právě v tomto stylu? Klávesy i kontrabas se už o příslušnou atmosféru postaraly, uznalé kývání hlavy příchozích to jen potvrdilo.

Čtyřnásobná držitelka Andělů vtipkovala, především všechny bavila svou činglish. "Little bit of ploužák" patřil k nejabsurdnějším (a zároveň k nejveselejším) jazykovým mutacím, jež vytvořila. Smích fanouškům cizí nebyl, jenže pohyb zřejmě ano. Tonya tak strnulým lidem musela dokonce vysvětlit, že tančit a hýbat se není zakázáno. V sále se skutečně nepohnul téměř jediný bok, ani jedna noha nevybočila ze stojaté pozice. Z letargie probudil až výborný cover "Save From Harm" z pera Massive Attack. Ačkoliv se zpěvačka postarala o zábavu mezi jednotlivými songy, její hudební doprovod (mimochodem skvěle hudebně vybavený) se nikterak neprojevil a čtveřice muzikantů jakoby splývala s pozadím.

Co středeční večer trošku postrádal, byl právě větší důraz na detail - ona doprovodná (a mdlá) image muzikantů, žádné postery s Tonyiným jménem v pozadí, žádní hosté ani merchandise... Vše se dá samozřejmě pochopit, všechny propagační materiály se teprve připravují a žižkovský koncert se dá brát jako jednohubka toho, co teprve přijde. Jenže i tak celá atmosféra vytvářela dojem až přílišné obyčejnosti, která se k tolik charismatické osobnosti nehodí. Všednost se na moment rozplynula poté, co svou sukni Tonya zaměnila za kávové šaty, čímž lehce zmanipulovala i nádech písní do barové podoby. "I'm a girl, and that's what we DO!" vysvětlila svůj převlek, opírajíc se ve své typické poloze o mikrofon.

Podle středečního náslechu se nám Tonya chystá naservírovat netradiční a hloubavé album. Jaké bude? Počkejte do září.