"Byli jsme tenkrát na škole jediní, kteří hráli na nějaký nástroj. Všechny v té škole jsem nenáviděl a oni nenáviděli mě, proto jsem se upnul k hudebníkům. Tak vznikli Sum 41." K vyprávění o zrodu kanadské kapely by měl Deryck Whibley už pouze dodat, že se tak stalo přesně jednačtyřicet dní před začátkem léta. Zpěvák a kytarista s rošťáckým účesem je polovinou nosného pilíře, o který se Sum 41 opírají po celou dobu své existence. Dlouhých patnáct let v partě se Stevem Joczem a ostatními souputníky pomáhá vydatně čeřit rockovou scénu. Všichni společně přitom i ve třiceti žijí životem bohémů.

Vlastní hudební tvorbu spojili výhradně s nahrávací společností Island Records, které se upsali hned v roce 2000. Mluvit proto v souvislosti se Sum 41 o nějakém výrazném undergroundovém feelingu nemá přílišného významu. Label po obdržení několika demonahrávek s nabídnutím smlouvy mladým rebelům neváhal. Hnala ho vidina, že by mohl stát u zrodu nových guru žánru pop punku, jemuž tenkrát ve Spojených státech cestičku ušlapával ohromně populární tandem Green Day, Blink-182. Dnes se pánové z A&R oddělení mohou plácat po ramenou. "Jejich" děti se do téhle rodiny plnohodnotně zařadily a konečně i pro české fanoušky jsou velikým koncertním lákadlem. Milníky hudební pouti rozjívených kanadských hitmakerů mají následující podobu:

V tehdejších poměrech se rozhodně nejednalo o prototyp debutového alba kytarové kapely. Sum 41 si nedělali hlavu s nějakým ostychem. Nováčkovská nesmělost jim ruce nesvázala a oni mohli dát dohromady desku "stálezelených hitů", která je hned na startovní čáře vyšvihla mezi elitu. "All Killer No Filler" dosáhlo nečekaného komerčního úspěchu, potaženo platinou bylo celkem pětkrát a lví podíl na tom měly singly "Fat Lip" a "In Too Deep", patřící do zlatého fondu melodického punk rocku počátku třetího tisíciletí. Album s sebou nese nenáročné, příjemně vlezlé melodie, ostřejší kytarové party i jemný hiphopový vánek, jeho hlavní výsadou ale je výrazná chytlavost. No a hádejte, kdo si to celé vzal na starost. Jerry Finn, legendární producent, který vtiskl tvář Blink-182 a výraznou roli sehrál i ve vývoji Green Day. Sluší se říci, že laťka byla už po prvním pokusu nasazena hodně vysoko. Ve skutečnosti byla ale ještě výš a je jen jediný důvod, proč si tenkrát "All Killer No Filler" nepodmanilo scénu - "Take Off Your Pants And Jacket".

---

Hlavně se z toho nepos*at, rotovalo asi hlavou absolventům kanadské střední potom, co jim hudební veřejnost díky "All Killer No Filler" jasně dala najevo své sympatie. Nepos*ali se, ale na "Does This Look Infected" k tomu mohli mít paradoxně hodně blízko. Výrazným způsobem totiž přitlačili. Kytarové linky Davea "Brownsounda" Bakshe začaly chytat ten správný drive. Sum 41 svůj zvuk od prvotiny poměrně překvapivě přestavěli, vsadili na rychlejší tempo s broušenějšími pasážemi a do producentského křesla usadili místo Finna krajana Greiga Noriho. Přesto se tenkrát bránili slovům o tom, že do jejich hudby začínají pronikat prvky metalové hudby. "Nevím, jestli je to metal, ale určitě je to údernější, rychlejší a tvrdší než poslední deska. Tvrdší než cokoli, co jsme do této doby udělali," komentoval album tehdy dvaadvacetiletý Whibley. Měl pravdu chlapec, pustit se v případě "Does This Look Infected?" do takhle "břitké" debaty, mohli bychom se u desky následující dostat k polemikám o growlu či neúprosném thrashi. A to bychom se ocitli někde, kde neměla a nemá hudba Sum 41 co dělat.

---

Tou následující deskou byla "Chuck". Nahrávka pojmenovaná po kanadském vojákovi, jenž kapelu zachránil ze spárů občanské války v Demokratické republice Kongo, kde natáčela dokument, pokračovala trasou vytyčenou svým předchůdcem. Sum 41 ji ovšem nechali poměrně pečlivě vydláždit. Navázali na zkušenost z minulé spolupráce s Norim a společnými silami sestavili sbírku, již mnozí fanoušci považují za vůbec nejlepší v historii Sums. Když se jich zeptáte proč, odpoví: "Protože je nejmíň popová." A určitě mají pravdu. "Chuck" mělo od počátku za úkol bořit a pod vedením kytaristů Bakshe a Whibleyho to zvládlo s naprostou bravurou. Nad obsahem písní se zatáhlo, kapela zvážněla. Nikdy předtím ani potom Sum 41 nenabídli tak (v jejich mezích) nekompromisní a řízný sound, který navíc nepostrádal ani dobře zakomponovaný protipól v podání skladeb "Pieces" či "Some Say". "Je to naše nejtvrdší a zároveň nejněžnější nahrávka," zdůraznil v jednom z rozhovorů po vydání alba Dave Baksh. Navíc ohromně hitová. "Chuck" je posledním dílem trilogie, kterou dali Sum 41 dohromady ve složení Whibley, Baksh, McCaslin, Jocz. Následoval totiž odchod populárního "Brownsoundu", jemuž se nelíbila budoucí cesta kapely směrem do "mainstreamových vod soutěživosti".

---

Čerstvý ženáč Whibley, jenž v červenci 2006 stvrdil sňatkem letitý vztah se zpěvačkou Avril Lavigne, nahrál "Underclass Hero" už pouze se dvěma spoluhráči, uvnitř se však stále nemohl smířit s Bakshovým odchodem. Nahrávce s ním na přebalu se dostalo chladného přijetí, on však nechtěl dát ani za mák veřejně najevo, že by měl odchod kytaristy a aktuálního člena skupin Brown Brigade a Organ Thieves na výsledný zvuk alba vliv. V jednom z rozhovorů dokonce na otázku, zda s Bakshem odešel i temnější projev Sum 41, který mnozí tolik kvitovali u "Chuck", odvětil: "Tohle ('Underclass Hero' - pozn.aut.) je tvrdší nahrávka než 'Chuck', řekl bych. Je tu spoustu hutných kytarových riffů." Ucho nezaujatého posluchače ale realitu pozná. A ta byla jiná. Whibley sám sebe egocentricky promítl do hrdiny z nižší třídy a album i věci kolem něj stvořil téměř výhradně k obrazu svému. Nechal umřít tehdejšího amerického prezidenta Bushe a vůbec si hodně zahrával s citlivými tématy. Hudebně se upnul k "All Killer No Filler" a snažil se zavděčit průměrnými melodiemi, které měly evokovat vzpomínky na výstavní prvotinu. Jenže opakovaný vtip přestal po šesti letech býti vtipem, a "Underclass Hero" tak dodnes hraje prim jako album s nejmenší trvalou hodnotou v rámci celé diskografie tetovaných jednačtyřicítek. Budiž paradoxem i útěchou zároveň, že v americké albové hitparádě vyšplhalo nejvýš.

---

Na krvavou řež nechali Sum 41 čekat fanoušky celé čtyři roky. Vydání odkládali, jak jen to šlo, Whibley se mezitím stihl rozvést, nedobrovolně navštívil několik nemocnic od Japonska po Austrálii, všichni společně si pak po nevídaných peripetiích odbyli koncertní premiéru na českém území. "Screaming Bloody Murder" proto provázela veliká očekávání. Možná vůbec největší. Artwork se tentokrát obešel bez podobizny, ústřední postavou alba je ale i tak znovu Deryck Whibley. Přestože Sum 41 před hlavní fází příprav "Screaming Bloody Murder" přivítali nového (zamýšleného) hlavního kytaristu Toma Thackera a znovu začali fungovat jako kvartet, výsledný produkt jeho jméno vůbec nenese. Ve stylu "co si neudělám sám, to nemám" pojal Whibley i aktuální novinku a znovu se pasoval do role samospasitele. Coby textař, zpěvák, kytarista, producent a já nevím, co ještě, ji vyslal směrem melodického rocku s trochou agresivní nadstavby a ztělesnil v ní větu, kterou velmi rád a často opakuje při dotazu, jak moc je jeho kapela "punk": "My jsme prostě rocková kapela a děláme si, co chceme."