Pokud se podíváme zblízka na "Walk The River", musíme dojít k závěru, že frontman Fyfe Dangerfield je všechno jenom ne spokojený člověk. Díky bohu! Bolest, smutek a silné emoce byly důvodem toho, že se o Guillemots prali vydavatelství před vydáním debutového alba "Through The Windowpane", a také důvodem k nominaci na prestižní cenu Mercury. Byla to také schopnost přetavit všechny ty ne/příjemné pocity v popové písničky. Přesto se na druhé desce "Red" pustili jinou cestou a pokusili se o trochu křečovitý krok blíže k mainstreamu, který sice nedopadl zas tak špatně (a kapela se tím aspoň podívala do britské top 10), ale posluchači od nich přece jen čekali něco jiného. Poté, co Fyfe Dangerfield vydal sólovou desku plnou akustických skladeb o lásce a natočil cover "She's Always a Woman" (původně Billy Joel) pro reklamu na obchodní dům John Lewis, zdálo se, že s Guillemots, alespoň s těmi, jak jsme je znali, je ámen. Naštěstí se kapela na "Walk The River" vrací silnější než kdy dřív.

Pokud jste měli možnost slyšet první singl "The Basket" a lekli jste se, že se Guillemots vracejí ke zvuku druhé desky, tak vás můžu uklidnit. Skladba sice tvoří spojovací prvek mezi předchozí deskou, ale na albu je jedinou svého druhu. Proti svým předchůdcům má novinka přirozenější zvuk a je v ní mnohem více atmosféry. Fyfe Dangerfield sám nahrávku popisuje jako "hudbu k poslechu napříč noční oblohou", což vám trochu napoví, ale stejně se na to dobrodružství musíte vydat spolu s nimi. Stojí to za to.

Projdete se po řece, nasednete s nimi na pomalý vlak a zatancujete si v botách samotného ďábla. Cesta vskutku rozmanitá a opatřená nádhernou hudbou. K těm úplně nejpodařenějším kouskům patří nádherná balada "I Don't Feel Amazing Now" a již zmíněná singlovka "The Basket", která je sice nejvíc radio friendly, ale děje se v ní toho tolik, že se těžko dostane do vysokých rotací. Přes svou délku vás okouzlí "Sometimes I Remember Now" a "Yesterday Is Dead", které sice překračují stopáž osmi minut, ale po jejich skončení budete mít pocit, že by mohly trvat ještě dalších osm. Samotný Fyfe Dangerfield pak jako hlavní průvodce exceluje a nutno uznat, že je ve výborné pěvecké kondici.

"Walk The River" přináší přiměřený mix popové psychedelie a písničkářství zahalený snovou peřinou. Jeden úžasný refrén střídá druhý a budete potřebovat několik poslechů, než to všechno pořádně vstřebáte. Hudba má stadiónový potenciál, ale zároveň je příliš intimní, aby stadióny plnila. Na "Walk The River" jako by Guillemots konečně našli sami sebe - pokud tedy tohle je cesta, kterou Fyfe a jeho spoluhráči chtějí jít. Pokud i nadále pošilhávají po vrchních příčkách hitparád, tak to tentokrát asi nevyjde. Jak jsem ale psal výše: Díky bohu!