Hned v úvodu prvního finále i poprvé zazněla společná píseň "Nevzdávám" a už teď mi vstávají všechny chlupy po těle z toho, že ji budu muset poslouchat ještě minimálně dvacetkrát, v té samé aranži a choreografii. Je to jedna z nejslabších společných písniček, kterou SuperStar, respektive její česká verze, vyprodukovala.

Skutečný finálový večer začal pěkně zostra "Are You Gonna Go My Way" Lennyho Kravitze, kterou si vybral Lukáš Adamec. A nejen zostra, ale i špičkově. Lukáš má prostě rock v krvi, a pokud mám nečo vypichnuť, pak na rozdíl od Paľa Habery mi nevadila až tak jeho angličtina, ale spíš, že se ji snažil trošku víc zpívat, než bylo potřeba. Nicméně výborný start.

Všichni víme, že Monika Povýšilová je skvělá zpěvačka, a dalo by se říct, že to potvrdila i v "Beautiful" Christiny Aguilery. Ale... přesně, jak řekl Paľo Habera, překombinovala ji. To, že ze začátku netrefila úplně začátek, budiž, nicméně místo aby nechala písničku přirozeně plynout, tak ji rozsekala na spoustu malých kousíčků a k tomu ještě přidala nepřirozené kudrlinky a zalykání. Škoda. Čím mi ale vyrazila dech, a to tak, že mi přeběhl i mráz po zádech, byl její bonusový rap. Prý rekreační - chtěl bych takhle rekreačně hrát golf.

Následující Klaudia Pappová zabila "Doesn't Mean Anything" Alicie Keys. Jinak se to říct nedá. Zpívala tak falešně, že kdo měl televizi pouštěnou více nahlas, musely se mu před dveřmi srocovat kočky, ale co mě iritovalo naprosto maximálně, byla její výslovnost. Znělo to, jako by měla Klaudia na nose kolíček, v puse horký brambor a v uších vosk. Fuj!

Jen o trošku líp válčil Martin Kurc se Sealovou "Crazy". I když těžko říct, protože odhalila, že má vlastně hodně slabý hlas - kdeže český Bryan Adams. Možná to způsobila pouze tréma, ale přesto jsem získal pocit, že jeho hlas, a nejen ten, by dobře zapadl do nějakého boybandu. Jenže má smůlu, protože jejich éra už je pryč. Vedle toho se pral s rytmikou a celkově to bylo takové jalové.

Simona Fecková totálně přestřelila s výběrem. "My Number One" Eleny, anebo taky Heleny Paparizou je jednoduše pouťový song, ostatně jako celá Eurovize. Podle toho vypadala i Simona. Chápu její motiv trošku to oživit taneční věcí, nicméně mohla sáhnout po něčem daleko lepším. Jinak to ale nevyznělo špatně - díky jejímu sytému altu obzvlášť v refrénech, naopak trošku drhla ve slokách. Rozporuplný dojem.

Martin Harich sáhl po Robbiem Williamsovi - opět. Tentokrát to "odnesla" "Come Undone". Musím říct, že jsem viděl zpívat Robbieho tuhle písničku na předávání cen NRJ, kde vypadal, jako by byl totálně sjetý. A přesto to mělo větší koule, než jak to předvedl Martin. A určitě to nebylo v tom, že oblíbené Fuck You All překlopil na Love You All. Přesto všechno to ale bylo lepší než minulá "She's The One". A stačilo opravdu málo - nepitvořit se do kamery a utlumit to nutkání podbízet se slečnám.

První finálový večer totálně zbourala Alžběta Kolečkářová. "Cry Baby" od Garnet Mimms And The Enchanters, kterou proslavila hlavně Janis Joplin, vystřihla naprosto mistrně. Její výkon měl vše - energii, drive, šťávu, nasazení, říkejme tomu, jak chceme. Když zpívala ona, tuším, že nikdo nezkoumal, jestli náhodou nezpívá falešně. A o tom to je - poslouchat, nezkoumat.

Když jsem viděl, co vybral Petr Ševčík, vzpomněl jsem si na Gábinu Osvaldovou a i já se přimlouvám - nestačí jen stříhat, ale i vyválet v bahně a pro jistotu dvakrát. "Come What May" z muzikálu "Moulin Rouge" je, při vší úctě, tak čistá písnička, že mě v podání Petra Ševčíka vlastně nudila. A nezbývá než souhlasit s porotou - Petr přišel o gloriolu bezchybného a dokonalého zpěváka. Těch falešných míst tam bylo až dost.

Nutno říct, že tentokrát tolik nezářila ani Gabriela Gunčíková. Nemohu si pomoct, ale Pink, potažmo "U + Ur Hand", není šálek jejího čaje. Byl to velký rozdíl od předchozích kol, kdy si vybírala ze starších věcí a především blízkých jejímu srdci. Škoda že nezkusila něco metalového, čímž by přinesla do soutěže úplně nový styl. I přesto si ale tak nějak udržela svůj standard.

V případě Mateje Piňáka se bohužel potvrdily mé obavy, že přenést na superstarovské pódium "Virtual Insanity" Jamiroquai bude problém. Tím největším byl ale samotný Matej, který se ji snažil měnit, a bohužel ten výsledek byl takový kostrbatý. Osobně mi k téhle písničce neseděl ani jeho chraplák a bohužel ani frázování.

Celeste Buckingham měla naopak velmi šťastnou ruku. "You Had Me" od Joss Stone jí sedla dokonale, nebyla ani příliš těžká ani příliš lehká, a jestli si někdo první finále užil, byla to právě ona. Ta její až dětinská radost se musela přenést na ostatní. Přesto ale je třeba napsat, že se objevily dvě nectnosti jejích mužských kolegů - Martinů -, které její výkon devalvovaly. Od Kurce si vypůjčila slabý hlas a od Haricha příliš velkou péči fanouškům a malou starost o zpěv.

Dalším, kdo si finále užil, byl Michal Šeps, jehož idolem snad nemohl být nikdo jiný než Bob Marley. Nicméně při "No Woman No Cry" jsem se nebavil naopak já. Ve chvíli, kdy měl ukázat opravdové reggae, ukázal pouze jeho parodii a ještě špatnou. Rozumím tomu, že přináší do soutěže jistou alternativu, nicméně když ho vidím zpívat já, tak se za jeho oblibu stydím.

Můj idol přinesl mírný soumrak favoritů. Snad vyjma Alžběty Kolečkářové a Lukáše Adamce tentokrát mírně zaváhaly jak Gabriela Gunčíková, tak i Monika Povýšilová a dalo by se hovořit i o pádu Petra Ševčíka. V pondělí vypadnou dva finalisté. Kdo by to měl být podle mě? V první řadě určitě Klaudia Pappová a vzhledem k tomu, že mě už nebaví se u televize stydět, tak i Michal Šeps, ačkoli je mi jasné, že je to spíše mé přání než realistický odhad.