Předem je třeba říci, že Cyclo. patří v elektronické hudbě k extrému - ne snad, že by nebylo vizuálně šílenějších nebo názorově ulítlejších elektronických hudebníků, jenže ty nechává společný projekt Carstena Nicolaie (vystupujícího jako Alva Noto) a Ryoje Ikedy někde vzadu v kalužích vlastní sebeparodie a jednoznačné účelnosti. Cyclo. není něco, na co by si běžný posluchač musel zvykat - nemá to smysl, k porozumění takovéhle hudby a především k jejímu ocenění je třeba dojít postupně, od méně radikálních kolegů. A ta cesta je v případě druhé desky s tajemným, Freudem ovlivněným, názvem "id" o trochu jednodušší než v případě eponymního debutu z roku dva tisíce jedna.

Když se totiž spojí produkční síla německého mága Alva Noty a japonského vědce-matematika-umělce Ikedy, musí ze změti kabelů a pospojovaných oscilátorů vypadnout něco zajímavého. A zajímavé neznamená nutně kvalitní - i přesto, že debut Cyclo. nepostrádal jisté kvality, přikláněl se na můj vkus až příliš k temnému ambientu, což se nedalo soustavně překousnout. Naštěstí se elektroničtí hudebníci nebojí nějakých těch změn, a tak je druhá deska skutečně jiná - zábavnější, propracovanější a zvukově bohatší. Toto zjištění se však dostaví až po zhruba sedmi minutách atmosférického úvodu, který zní přesně tak, jak by člověk aspoň elementárně znalý Ikedovy tvorby čekal. Pískání, šum, to vše dávkované v přesném množství v přesných intervalech. Ostatně, pípání a různé hrátky se zvukem na hranici slyšitelnosti, to je právě parketa japonské poloviny Cyclo., která prostupuje více či méně celým albem, funguje jako tmel, který drží Carstenovy sonické koláže pohromadě.

Paradoxně největším přínosem nového alba je příklon k tradičnějšímu glitchi, který si ale stále zanechává osobitost obou zainteresovaných postav. Na rozdíl od předchozích skladeb, zdejší kompozice si víceméně zachovávají rytmus, který udává celému albu spád a onen drive, díky kterému ho znechuceně nevypnete po prvních pár minutách (pokud si na tu sedmou počkáte). "Id" přináší zvuk, který by dost dobře mohl být hudbou strojů - hudbou, která je dělaná počítači pro počítače, hudbou, kterou dělá umělá inteligence pro umělou inteligenci - futuristický, nekompromisní a nesporně velice zajímavý.

Varování před převodem desky do ztrátových formátů je na místě - skutečně při pouhém převodu do méně kvalitní mp3 přijdete o podstatnou část zvukových dat, která vám pak ve výsledném obrazu budou chybět. "Id" není jednoduchá deska, najde si asi jen pár stovek/tisícovek posluchačů, ale pro ty, kteří pochopí, půjde o desku výbornou, která posouvá hranice elektronické hudby zase o něco dál. A co jiného také od projektu takových lidí čekat...?