Kolem půl osmé začaly proudit davíčky lidí do prostoru sálu, který svými rozměry rozhodně neodpovídá standardu Megadeth, avšak vzhledem k plánu kapely vystupovat pouze ve skromnějších klubech byl žižkovský palác místem ideálním. Začátek koncertu byl tradičně stanoven na dvacátou hodinu a světe div se, on skutečně v osm začal, ba co víc, v tu dobu rozžhavili své kytary přímo Megadeth. Ano je to tak - žádná předkapela!

Kytary se rozohnily a publikum poprvé vyskočilo, to když se ozvaly první tóny úvodní skladby "Dread And The Fugitive Mind". Poté začaly na tvářích a jistě i na tělech všech zúčastněných vyskakovat krůpěje potu - Akropole byla vskutku natřískaná. S nástupem si kapela hlavu nedělala, objevily se potemnělé postavy, pak jasněji rozpoznatelné bytosti v nezbytných kožených kalhotách uchopily své nástroje a v mírném předklonu za pravidelného metaláckého pohupování spustily. Druhá píseň v pořadí byla "Kill The King" z výběrové desky "Capitol Punishment", ve třetí "Moto Psycho" jely válce i ventily celého sálu na plné otáčky. Bohužel burácení motoru dost často překřičelo řidiče samého - zpěváka Dave Mustaina. Místy fanoušek poznal, že hudba je doprovázena vokálem jen díky pohledu na Mustaina, který cedil cosi mezi zuby (v jeho případě o bohatém výrazivu nemůže být řeč). Jinak Megadeth stihli vše podstatné jak ze své bohaté kariéry, tak i něco z nového alba. Z "The World Needs A Hero" zazněly ještě "Promises" a "Warhorse". Z dalších skvostíků nemohly být opomenuty "Crush ‘Em" (z alba "Risk"), "Use The Man" (z "Cryptic Writings"), "A Tout Le Monde" (z "Youthansia") nebo "Sweating Bullets" (z "Countdown To Extintion").

Kolem půl desáté zavelel vůdce Dave k odchodu a skupina s díky poprvé opustila pódium. Nenasytné publikum si ale vyžádalo přídavek (kdo by jej nečekal, že?). Ihned po svém návratu se Mustaine chopil slova a vysvětlil, proč hrají v tak malém klubu a že chtějí hrát dlouho, načež se opřel do kytary a vystřihl jedno sólo, aby se vzápětí přidal i zbytek kapely a odehráli společně zhruba patnáctiminutový setík, během něhož zazněla i skladba "Peace Sells". O tři čtvrtě na deset se Megadeth loučili podruhé, ale podruhé se i vrátili. Publikum nechtělo své hrdiny propustit se zdravou kůží. Musel být ještě jeden přídavek. Po něm se už však rozhostilo ticho (ne tak v uších...) a lidé pokojně odcházeli domů, do hospod, či na vlak.

Co komu zůstalo po tomto večeru plném hlomozných kytarových sól a expresních bicích v hlavě, samozřejmě nevím, mohu zato říci, co zůstalo ve mně - dojem slušného koncertu, který byl řádně pokažen opravdu špatným zvukem. Jestli je chyba na straně klubu, nebo jinde, je otázka podružná. Prostě byl zlý, nepříjemný a vůbec na nic. I přes tento nedostatek jsem ale šel Žižkovem v příjemném rozpoložení, zvláště když jsem si vzpomenul na ekvilibristiku, s níž Pitrelli a Mustaine ošetřují své kytary.

Celé vystoupení stálo za vidění už jen pro ten fakt, že slavná kapela, jakou Megadeth nepochybně jsou, zahrála v klubíku titěrných rozměrů, který snadno nasál správnou tvrďáckou atmosférou, jíž bychom se v hale nedočkali ani za boha. Jen zvuk holt haproval.

Megadeth, Palác Akropolis, Praha, 27.6.2001