Právě vydáváte svoje první DVDčko se záznamem koncertu z loňského Open Air Festivalu. Proč právě odsud a ne ze samostatného klubového koncertu?

Mojjo: Hlavně proto, že se nám ten festival líbí. Je nový, multižánrový, podobně laděný jako slovenská Pohoda, progresivní... Podle mě na naší festivalové mapě podobný festival chyběl.

A také asi proto, že na něm trochu spolupracujete...

Mojjo: To taky, ale tenhle důvod nebyl úplně podstatný. Ten nápad vznikl už dřív. Rok předtím jsme chtěli natáčet na Rock For People, už jsme měli všechno domluvené, jenže Jakub si chvíli předtím zlomil nohu, takže jsme to museli zrušit.
Joshua: Reakce byly fajn, atmosféra taky a celkově jsme z toho vystoupení měli dobrej pocit.

Pokud jde o distribuci, placka vyšla v nákladu sto tisíc jako příloha Rexlexu. To je v době dnešních (ne)prodejů docela výhra...?

DJ At Work: Sto pět tisíc.
Joshua: Má to status exkluzivního releasu. Od devadesátých let nic takového neprobíhá. A když jo, tak ne v takovém měřítku.

Vždyť desky čas od času jako přílohy časopisů vycházejí? The Prostitutes, Prohrála v kartách…

Joshua: Určitě, ale ne v takovém čísle. Navíc, když něco takového vyjde s časopisem, většinou se tím zvýší jeho cena. To jsme nechtěli. Říkali jsme si, že to DVDčko chceme ukázat všem, aniž by někdo musel vytáhnout z kapsy víc peněz. Má to být takový dárek pro fanoušky.
Laury: Trend je dneska takový, že lidi za muziku nechtějí platit. CD jako médium už není populární a kapely to řeší tak, že když něco vydají, dají to zdarma ke stažení na internet. I z toho důvodu je super, že to DVD se zadáčo dostane k lidem.
Fíďa: Hlavně je super, že jsme se domluvili právě s Reflexem, který všichni čteme, máme ho rádi a myslíme si, že v kontextu naší mediální scény má smysl.
Mojjo: Jak říkal Laury, kamenné krámy nefungují. Teda pokud nejsi "tepláková" maturitní zábava. My sami vlastně nevíme, co to udělá. Samozřejmě je jasné, že se celý náklad neprodá. Co se nám z Reflexu vrátí, nabídneme v létě návštěvníkům Open Air Festivalu a lidem, kteří budou chodit na naše koncerty.
Joshua: Zpátky k tvojí otázce - pamatuju si, že u kapel, které jsi zmínil, to proběhlo, a jsem za to rád. Ty kapely samy hledají nové cesty a jsou kreativní. Ohlížet se na vydavatelskou firmu nebo jakože manažera v dnešní době nefunguje. Co si neuděláš sám, to nemáš.

Na DVD je vedle samotného koncertu také dokument mapující vaši historii od úplných začátků. Popravdě jsem vůbec netušil, že jste začínali s crossover/hc muzikou?

Laury: To je vývoj. Tak je to ve všem ostatním - přece nebudeš jezdit do smrti trabantem. Zatímco některé kapely v tom trabantu jezdí dodneška, my se snažíme aspoň trochu sledovat současnou scénu a reagovat na ni.
Fíďa: Na druhou stranu, když toho trabanta udržuješ, vydrží často dýl než nový volvo. (smích) Ne, je to asi i o tom, že stárneme.

Obecně vzato se mi zdá, že každá mladá kapela začíná na punku. Něco ve smyslu: Tři akordy dokola a paříme...

Fíďa: To je právě ta vývojová fáze. Někdo na tvrdé hudbě začne a v dalším průběhu se k ní navrací jenom v rámci vzpomínek nebo feelingu. Třeba jak drží kytaru. Prostě jsi někdy ten hardcore hrál a křičel jsi na lidi a zůstane to v tobě. Nebo je to tvoje životní cesta a v téhle muzice se dál vyvíjíš. Takových lidí je ale míň.
Joshua: Každej mladej člověk chce revoltovat, to je jasný. Chce mít tu moc říkat svůj názor, i když ještě nedává smysl. Jen jemu jo. Ale je to dobře, protože v takových chvílích někdy vznikají věci, které jsou nesmrtelné.
Mojjo: Je to taky dost o trendech. Punku a revolty už bylo dost, takže dneska chtějí být kapely spíš ukázněné.

Když mluvíme o stylech, 100°C si prošli mnoha styly a žánry přes tvrdou rockovou muziku, dub a reggae až po "rock'n'roll pro 21. století", jak jste nazvali poslední desku "Brant Rock". Tušíte, co bude dál?

Mojjo: Vždycky bude podstatné to, v jakém nástrojovém hraní hrajeme. Nikdy nebudeme experimentovat třeba s klarinetem nebo perkusemi. Pro nás je hlavně důležité, aby každá deska reflektovala svoji dobu.

Velkým mezníkem ve vaší minulosti byla výhra v Coca-Cola Pop Star. Dokážete odhadnout, kde byste dnes bez téhle soutěže byli?

DJ At Work: Určitě bychom hráli dál. Otázka je, jestli by ta kapela vydržela a fungovala tak aktivně jako dneska. To znamená vydávala desky, točila klipy, jezdila na festivaly a tak dál.
Joshua: Vítězstvím na téhle soutěži přeskočíš pár schodů, na kterých můžeš spadnout a rozbít si koleno. Takhle je sice přeskočíš, jenže vzápětí se na ně stejně vrátíš. Těm schodům se nevyhneš.
Mojjo: Cola-Cola nás naučila, co je showbusiness, což jsme do té doby nevěděli. Taky jsme zjistili, že naše republika je na tuhle scénu strašně malá a kapely se tady přetahují o jednotlivé fanoušky. My jsme díky té soutěži zažili určitý hype, který k nám přivedl fanoušky, ale kdybychom sami nebyli aktivní, tak nám ty fanoušky ukradne jiná kapela, která zrovna bude mít ten svůj hype.

Vedle nesporných výhod jste se ale tenkrát ve smlouvách zaháčkovali k několika povinnostem, ne vždy příjemným.

Joshua: Nebylo to tak strašný.
Fíďa: Colu jsme pít nemuseli. (smích)
Mojjo: Nejvíc jsme se báli, že budeme muset hrát před obchodními centry.
Joshua: Nakonec to bylo tak, že věci, z kterých se nám tenkrát ježila srst, se nestaly. Takže jsme neměli štěstí nejen v tom, že jsem vyhráli se statusem nezávislé kapely, ale že jsme jí i částečně zůstali.
Fíďa: Předtím jsme nehráli nijak dlouho a tímhle jsme dostali sakra dobrou šanci! Nahrávat ve studiu se super zvukařema a technikama, na super zvuku, na dobrý nástroje, jet turné se Support Lesbiens pro tisíce lidí... Tohle je totální zkušenost.
Joshua: Ono je to hlavně osm let, to by taky mělo zaznít.
Mojjo: Jo, doba se mění. Tenkrát tady nebylo takový připojení na internet, všechno se řešilo přes televizi a časopisy. Třeba když jsme hráli první koncerty, volali jsme si z pevných linek, protože nebyly mobily. Dneska je to všechno od základů jinak.
Fíďa: Iggy Pop používal telegraf. (smích)

Za poslední dobu jsem vás viděl hrát dvakrát "jinak". Před rokem v Paláci Akropolis akusticky a nedávno tamtéž se speciálním tanečním setem. Ten byl super, nechystáte repete?

Mojjo: Když se objeví příhodná akce, půjdeme do toho.
Joshua: Díky tomu tanečnímu setu jsem se mohli zdokonalit i v dalších stránkách, jako třeba udělat vizuální show. A pokud jde o to akustické vystoupení, něco podobného bych si chtěl vyzkoušet v nějakém intimnějším prostoru. Musí to ale mít svůj smysl - správnou příležitost a odpovídající atmosféru.

Dočetl jsem se, že Ondra má vystudovanou filmovou školu. Znamená to, že videoklipy si děláte sami?

Joshua: Děláme. Tím se zároveň dostáváme na začátek našeho rozhovoru. To DVD vzniklo komplet v naší produkci. Ondra ho celé režíroval, stříhal a barvil. Kája dělal produkci a já se zabývám zvukem, takže jsem ho celé míchal. Když si umíš věci udělat sám, má to minimálně pro tebe mnohem větší hodnotu. A když se to dozví i posluchači, v tomhle případě diváci, tak snad i pro ně.

Důležitá otázka - jak se to má s novou deskou, makáte na něčem?

Joshua: Máme toho připraveného dost, ale musíme tomu dát společnou tvář. Zatím chystáme na duben singl s klipem, který bude desku předznamenávat.
Mojjo: Chceme ji vydat ještě tenhle rok. A co bude pro 100°C nové, na desce bude chybět trumpeta. Trumpetista Špalda odešel.
Joshua: Je ale důležité říct, že vše proběhlo v klidu. Má svoji rodinu a my to respektujeme a přejeme mu všechno nejlepší.

V blízké době, konkrétně 13. dubna, vás čeká křest DVD v Praze. Chystáte něco speciálního?

Joshua: Nechystáme. Neměl bych to asi říkat, ale celá ta akce s DVD byla dost náročná, takže v Hard Rock Cafe si chceme hlavně v pohodě zahrát, potkat lidi, kteří nám pomáhali s tím DVD, a užít si večer. Žádnej hype - spíš večírek.
DJ At Work: Bude to ale za velmi lidovou cenu, to tam napiš.

Původem jste z Mariánských Lázní. Neslýcháváte tam v ulicích taky víc ruštinu než češtinu jako v nedalekých Karlových Varech?

Laury: Maličko to tam roste, ale zatím v pohodě. Když jsem ještě bydlel ve Varech a chodíval jsem přes tu kolonádu do práce, tak jsem ale opravdu neslyšel jinou řeč než ruštinu.
Joshua: Dokud nemáš nějakou nemovitost, tak máš klid. Ale když ji máš a nechceš ji prodat, tak se musíš rozloučit s klidným životem. (smích)