Na začátek musím uvést, že má láska k jazzu je veliká, ale mé znalosti pramalé. Nejsem hudebník, nemohu tedy hodnotit technické výkony hráčů. Jejich hru a souhru vnímám pouze pocitově.

Tomasz Stanko se pražskému publiku představil s triem Simple Acoustic, složeným z řádově o dvacet let mladších muzikantů, věkový rozdíl však v hudbě nebyl znát a panoval mezi nimi vzájemný respekt. Zpočátku se mému uchu zdálo, že je jednotlivým nástrojům v sólech dáváno až příliš mnoho prostoru, ale později mi došlo, že to je vlastně ten free jazz. Kontrabasová sóla trvala i několik minut a byla bez dalšího hudebního doprovodu. Nešlo však o to, předvést se a udržet rytmus, ale jen poslouchat řeči nástrojů. Skladby měly své příběhy a nástroje se střídaly ve vyprávění v jazzové řeči. Stačilo se otevřít a poslouchat - nepředstavujte si však vyprávění nějakých pohádek. Tohle byly třeba ambientní historky ze světa jedné trumpety, která se v noci toulá New Yorkem. Chvíli se v dešti táhne kalužemi, ale vzápětí se řítí nablýskanou limuzínou, vymetá bary a usíná v opojení.

Nejvýše hodnotím samozřejmě mistrovu trubku, která mě dokázala houpat jako na vlnách, vřeštět a kvílet a vzápětí uspat jako malé děcko. Když lehce broukala basa, šustěly bicí a mistr se opřel do své trumpety, jako by chtěl, aby ji slyšely až na Manhattanu, mhouřil jsem oči, zakláněl hlavu a liboval si v harmonii i disharmonii vlnících se tónů. Nebyl jsem sám, publikum každý kus odměnilo výkřiky a potleskem, jenom na pianistu občas neprávem zapomnělo. Někdy se zase muzikanti ve svých improvizacích prostřídávali tak, že ani neudělali prostor na potlesk.

Tomasz Stanko se věnuje také filmové hudbě, skládá muziku k celovečerním i dokumentárním filmům. Svou trubkou dokázal vytvářet obrazy i na koncertě, kdy jeho a také bubeníkova produkce občas připomínala scénickou hudbu, která by si ještě k dokonalosti zasloužila být doprovozena třeba volnou baletní improvizací. Takto zůstalo u poklepáváním si nohou o zem. Škoda že společnost není ještě tak liberální, aby si kdo by chtěl, začal na jazzovém koncertě tančit, měl jsem občas tu chuť.

Až budou Tomasz Stanko nebo Acoustic band příště koncertovat v Praze, přijďte a poslouchejte. Stojí to za to.

Tomasz Stanko a Acoustic band, Divadlo Archa, Praha, 20.6.2001