Holandští Within Temptation vydávají po čtyřech letech novou desku. Slibovali velkou změnu, a když se objevily informace o příbuzném komiksu a videoklipech - krátkých filmech -, zvědavost fanoušků ještě vzrostla. Jaký ten metalový komiks "The Unforgiving" tedy je a v čem je ten velký posun? Vše se dovíte v naší recenzi.
Musím přiznat, že na novinku
Within Temptation jsem se skutečně těšila a jako správný fanoušek hltala každé nové informace, které se o nové desce objevily. Když se do éteru dostal song "Where Is The Edge", nadšeně jsem se radovala, že ta avizovaná změna bude jen k lepšímu. Jaké ale bylo moje překvapení a rozčarování, když jsem si album pustila celé. Podle zajetých standardů jsem čekala něco
symfonického a metalového. Jenže ono to bylo spíš
připopovatělé a laciné. Ale taky chytlavé.
Od úvodního kousku "Shot In The Dark" se na vás valí svižný rock, sem tam přikrášlený smyčci. Jen díky nim si vzpomenete na předchozí alba jako "The Heart Of Everything" nebo "The Silent Force". V prvé řadě vás ale ohromí vystrčený vokál Sharon Den Adel, který se rozvinul v celé své kráse. Až teď se zdá, že zpěvačka umí svůj hlas dokonale ovládat. Jistě, pěkně zpívala i předtím, ale chyběly tomu šťáva a nadhled. Nejvíc to oceníte ve skladbě "Fire And Ice", která je známkou vyspělého skladatelského umu. Od nesmělé úvodní pasáže graduje přes naléhavé bicí až k velkému závěru. Podobný pocit evokuje baladická "Lost".
Album balancuje na hraně poprocku a sem tam se objeví závan osmdesátých let - jako ve skladbách "Sineád" nebo "Iron". V rozhovoru, který na našich stránkách brzo najdete, se Robert Westerholt obzvláště rozpovídal o výše zmíněném kousku "Faster". Když na něm Sharon pracovala, na povrch vyplavala její záliba ve tvorbě Chrise Isaaka. Její partner a kytarista Robert to pak poznal na první poslech.
"Prostě mi připomíná 'Wicked Game'," řekl mi do telefonu. Těmito vlivy to ale zdaleka nekončí. K závěru desky, obzvláště ve skladbě "A Demon's Fate", je cítit trocha glam rocku - svižnost, údernost a velký důraz na melodii ve vokálu. Oproti tak
veselým riffům desku uzavírá pochmurná "Stairway To The Skies". V ní se posluchač přesvědčí, že má v přehrávači skutečně desku
Within Temptation. Snad nejvíc ze všech písní se blíží k původnímu materiálu kapely.
Není to ale jen CD, na čem osazenstvo nizozemské formace pracovalo. Připravilo navíc také komiks, jenž celou desku představil, a postupně vypouští i krátké filmy. Není to tedy jen koncepční deska, ale rovnou interaktivní dílo, svého druhu (a v dnešní době) docela jedinečné. Pokud se budete věnovat jen zvukovému disku a ostatní části necháte ležet stranou, budete mít jen polovinu z celkového dojmu. Zato ti, kteří desce věnují čas, pročtou si komiksy a podívají se na snímky "Mother Aiden" a "Sinéad", budou mít na paměti celý příběh a jeho hlavní postavy.
Dát desce jednotné hodnocení je pro mě skutečně těžké. Nejprve je třeba se odpoutat od očekávání a brát tuto tvář
Within Temptation jako přirozený vývoj (spekulace, že se chtějí zalíbit mainstreamu, nechme stranou). Tak to ostatně vnímají i sami muzikanti. Taky je zapotřebí si uvědomit to množství práce vložené do celého projektu. Sečteno a podtrženo: "The Unforgiving" je jedinečná nahrávka s konceptem, který posluchače dokáže nadchnout. Je novátorská, jiná a neočekávaná. V každém případě posunuje muzikanty za hranici klasických symfometalových kapel, se kterými se v poslední době roztrhl pytel. Pokud to tak půjde dál a stále budou do rockové a metalové scény vnášet svěží vítr, na Within Temptation se nikdy nezapomene.
-
=== (mrs.bizarre, 28.03.2011 08:08) Reagovat
Deska je výborná, oceňuji jejich odvahu. Takoví Nigtwish by si na tohle možná netroufli...ty nejspíš zůstanou ve škatulce symfonického metalu navždy :-)
Komiksy jsou nádherné.
-
Spekulace (Sisyf, 28.03.2011 08:14) Reagovat
"spekulace, že se chtějí zalíbit mainstreamu, nechme stranou"
To je vtip? :)) Bylo to kazdemu jasne uz u Mother Earth. Ostatne ono staci porovnat, jakym zpusobem vymekli The Gathering, kteri podobne jako Within Temptation zacinali s velmi tvrdou hudbou. Jenze zatimco The Gatherng se od radioveho popiku drzi dost daleko, Within Temptation tu snahu zalibit se kazdemu neskryji ani stenou kytar, ani pompeznim orchestrem :)
Mimochodem, uz na tomto albu zacali kytariste hrat? Nebo oba stale s velmi tvrdymi vyrazy hraji 3-4 powerchordy za pisnicku?
-
WT (Kostěj Nesmrtelný, 28.03.2011 08:23) Reagovat
Je to v podstatě popík, ale dobrejma nápadama a silnejma melodiema až po střechu natřískanej popík made of awesomeness. IMO právě přestali předstírat, že hrajou tvrdou muziku, jak celkem trefně popisuje tuhle Sisyfos, a dobu, kdy mi vadilo, že určitou kapelu poslouchá hodně lidí už mám fakt dávno za sebou :-D
Poslední deska za moc nestála, ale tohle je fakt skvělý :)
-
... (Kelly, 28.03.2011 10:07) Reagovat
Podle mě nejzajímavější album WT..... songy působí lehce, energicky.... co se týče zvuku, tak to je přesně to co na jejich albech vždycky nebylo uplně dotažený do konce. Ale The Unforgiving je zmasterovaný fakt skvěle.
-
kvalita (Dawe, 28.03.2011 22:37) Reagovat
Deska je celkem dobrá i když o dost měkčí. V čem jsou ale nepoučitelní je kvalita nahrávky či masteru. Je mi líto ale je to bída. Dynamický rozsah nic moc, výšky rozplizlé, v náročnějších pasážích je to slité, nepřesné, nedetailní a přesně nelokalizovatelné nástroje, je mi líto, špatná práce pro mě, kvůli tomu nekupuji. Jinak je deska plná dobrých melodií a chytlavých frází, pěkné :-)