Nejznámější žižkovské kulturní centrum se díky umu švýcarských Mladých bohů - jen pro tento víkend - proměnilo v industriální džungli, kde každé šlehnutí elektronické větve přes obličej, každé pohlazení uší a duší syntetickými tóny způsobovalo na ksichtě dvakrát vyprodaného sálu až orgastický úsměv a vlnu nadšení.

Obrýlené fotografky narážely při tanečních kreacích zamlženými skly do svých zrcadlovek; lidé, zmítající se jakoby v nirváně, vráželi do jiných lidí, tak jako při pogu, někteří se začali pod vlivem tropických beatů i obscénně obnažovat. Back to the roots. Zpátky ke kořenům. Navzdory venkovním minusovým teplotám panovaly v oáze Akropolis díky vrstvení stop tropy. Tu a tam zdmi a stropy paláce otřáslo basové zemětřesení, jindy se stěny ohýbaly nasamplovanými kytarami.

Rachot pozval The Young Gods do Prahy, aby si už zkraje roku odbyli svou implicitní povinnost v našem hlavním městě zahrát. Je to stejné každým rokem a přitom pokaždé tolik jiné. Tentokráte neúřadovaly španělky jako při dvou předchozích návštěvách, ale elektronika. Motivací pro turné po Českopolsku totiž nebylo oceňované, takřka kultovní klepání na dřevo, ale vydání nové, plně elektrifikované nahrávky "Everybody Knows".

Dva dvouhodinové koncerty, natěsnané ve dvou dnech, nabídly latentní obraz toho, jak lze v pekelné zvukové koláži dosáhnout maximálního možného uspokojení.

Franz Treichler se od začátku do konce svíjel u stojanu mikrofonu, na kterém měl připevněné světlo. Když začal zaklínat publikum stále se opakujícím sloganem "And the winner is...", stojan zvedl a namířil jednobodový reflektor proti lidem. Posouval jej ze strany na stranu a hra světel a stínů nabírala na intenzitě. Vše vygradovalo tancem, který při zapojení fantazie připomínal souboj mezi hadem a člověkem. Hada suploval stojan, který na konci počáteční písně "No Land's Man" Franz uškrtil. Zvítězil. "And the winner is..."

Vítězné tanečky, jež následovaly, evokovaly nejen ještěrčího krále Morrisona, ale díky sexuálnímu napětí, které Akropolí zcela prostoupilo, také personu Jaggera. Svou intimitou a fragilností ale tanec ze všeho nejvíce připomínal aktuální klip Radiohead.

Písně z nové desky "Everybody Knows" překvapivě uspěly. Zatímco ve svých studiových podobách se oproti starším songům jeví kvůli absenci výrazných momentů nekonkurenceschopné, naživo, s mnohem experimentálnějšími aranžmá, většina vynikla. Vynikající byla především pank pěstující "Tenter le Grillage", kterou lze společně s gradující "C'est Quoi C'est Ça" a přídavkem "Gasoline Man" označit za jeden z vrcholů večerů.