Rok po comebackovém albu Creed tak vydali svou "trojku" i Alter Bridge a aktuální rozsáhlé turné nasvědčuje tomu, že obě formace budou fungovat paralelně a že se tak dočkáme hned dvojnásobné porce muziky s nezaměnitelným rukopisem výborného kytaristy Marka Tremontiho. Pojďme si tedy nyní představit nejnovější přírůstek do rodiny Alter Bridge s prozaickým názvem "AB III".

Hned s prvními vteřinami alba však budete docela zaskočeni, protože takový začátek desky by čekal asi málokdo. Místo řízné otvírákové vypalovačky tu máme atmosférický křehký začátek podbarvený snad dokonce nějakou jemnou elektronikou a celé to připomíná spíš zádumčivé kapely typu Anathema nebo Katatonia,, rozhodně silně neamerický start mainstream rockového alba. Pak už ale máme tu čest s tradičním skvěle napsaným, zahraným a zvukově skvěle ošetřeným post grungem, na jaký jsme byli zvyklý u minulých dvou alb. Pokud bych měl zmínit písně, které vás hned dostanou a už vám z hlavy jen tak nevylezou, budou to kromě úvodní netradiční "Slip To The Void" především totální hitovky "Make It Right" a "I Know It Hurts".

Bohužel tu opět narazíme na určité megalomanství, kdy většina skladeb, byť výborně a košatě zaranžovaných, atakuje hranici pěti minut a celá stopáž se opět přehoupla přes hodinu. A i když Alter Bridge tvoří umělecky daleko nápaditější a hodnotnější hudbu než třeba žánroví kolegové z Three Days Grace, Staind nebo Shinedown, pořád jde spíš o mainstreamový rock a jako takový by měla deska mít i odpovídající délku kolem pětačtyřiceti minut.

Říká se, že třetí nahrávka bývá pro kapely zlomová. Z tohoto pohledu Alter Bridge obstáli, ale pro příště už by to chtělo nějakou změnu. "AB III" totiž zní téměř stejně jako jeho dva alboví předchůdci (kteří navíc přece jen nabídli daleko víc výraznějších skladeb) a začínají se trochu opakovat. Stejně tak už mi začíná trošku vadit výrazně výškový přepjatý projev zpěváka Mylese Kennedyho (jeho loňská i budoucí spolupráce zrovna s ex-kytaristou Guns N’ Roses Slashem rozhodně není náhoda), a když už Tremontiho muzika, vždycky raději sáhnu po Creed a testosteronovém chrapláku Scotta Stappa. "AB III" je ale přesto povedená deska, a to hlavně v rámci žánrové konkurence. Když si ale vzpomenu na totální hymny ze starších desek Creed a prvních dvou desek Alter Bridge, čekal jsem tentokrát přece jen o něco víc.