Brněnští Swordfishtrombones tak trochu klamou tělem. Nejenže na jejich novém albu pozoun nenajdete, že vliv Toma Waitse, podle jehož alba se pojmenovali, se cestou někde vytratil (pokud nějaký vůbec byl), ale ani ten původ není úplně brněnský. Vznikli ve Valticích na Moravě, působí v Brně, ale kořeny má většina členů ve východních Čechách.

Poprvé zaujali svým, na vlastní náklady vydaným albem "Amorous Fruit", které vyšlo v roce 98 jako příloha časopisu Tamto. Zvukově a technicky nebylo úplně povedené, ale překvapili na české poměry originální pestrou hudbou a silným pěveckým potenciálem Miloše Rejska. Často je tenkrát přirovnávali k Doors, k smutnému bardovi Nicku Caveovi a nejen kvůli zakomponovanému vibrafonu i k anglickým bolestínským nostalgikům Tindersticks. I proto jsem se na jejich druhé album hodně těšil a představoval si, kam až se mohou dostat s větším vydavatelstvím za zády. Pokud jim ale něco z téhle trojky na novince zbylo, tak pouze ti Tindersticks z období veselejších písní z "The First Album".

"Hunting Season" vyšlo, pro mě trochu překvapivě, u labelu Escape a od začátku se nese v poklidném, kolébavém duchu pečlivě sehraných a zaranžovaných nástrojů a Rejskova hlubokého, lehce chraptivě stylizovaného, ležérního zpěvu. Je příjemné a uvolňující poslouchat tuhle lehce blues-popovou konverzaci malého orchestru trubky, lesního rohu, vibrafonu, kytary (výborný Karel Krtička), baskytary, bicích, violoncella, harmoniky, akordeonu a kláves. Hlavně trubka nebo lesní roh (hraje na ně Alois Ponížil) spoluvytváří krásné hudební kompozice a jsou spolu s hlasovým projevem Miloše Rejska hlavními rysy skupiny. Jejich rozhovor s nádechem šansonu má ale jednu dost velkou chybu - nemůžete se totiž stále bavit o jednom tématu a Swordfishtrombones k tomu bohužel až na výjimky sklouzli.

Zatímco první album bylo stylově mnohem pestřejší, syrovější a prospěl mu určitý amatérismus, "Hunting Season" chybí ostré hrany a oheň "Amorous Fruit". Vyloženě mi tu chybí energické vypalovačky doorsovského typu jako byl "Dreamboy", které tvořily určité předěly a kde dostával Miloš Rejsek velký prostor na úkor kapely, ale ve prospěch věci. Tohle osvěžení v podobě větší agresivity a nasazení tady není, a tak se vám lehce stane, jako se to přihodilo mě, že vám celé album splyne do jedné dlouhé hudební řeky plynoucí skoro bez zákrutů až ke konci. Nakonec máte trochu problémy odlišit jednu píseň od druhé, a i když jsou pěkné, rychle se vám přejí.

Pokud bych měl nějaké písničky z proudu vylovit, určitě by to byly svižná "Red Stain", staronová "Hard Waiting" nebo klávesově zasněná "Orange Orchards Again" trochu připomínající REM z desky "Up". Hudba Swordfishtrombones působí jinak hodně nečesky a není to jen proto, že používají angličtinu. Je to hudba s patinou, o které ale dlouze přemýšlíte, kde ji vůbec vzali a do které doby ji zařadit. Měděnkou zašlých časů jsou pokryty i anglické texty plné neobvyklých slov vzbuzujících trochu podezření, že jsou psané na efekt, se slovníkem v ruce. Připomínají zhudebněné básně plné obrazů, které se hodně špatně líčí, protože si vlastně vůbec neuvědomujete, o čem jsou. Ale nejsem z těch, co před časem obviňovali Swordfishtrombones z pozérství nebo jim vyčítali angličtinu. Obojí k nim totiž patří a zapadá do sebe. Možná se na téhle uhlazenosti alba, které bylo natáčeno v nezvyklém prostředí oslavanského kláštera, podepsal producent alba Colin Stuart z Colorfactory. Pokud by to byla pravda, je to škoda.

Swordfishtrombones ale stále zůstávají do budoucna zajímavým příslibem. Doufám, že ho naplní na příští desce lépe, než se jim to povedlo teď.

CD k recenzi poskytla firma Escape.

Album: Swordfishtrombones - Hunting season
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 45:11
Skladby: World Of Good, Hello, Feather, Red Stain, Stupid & Incredible, Little Lies, Hard Waiting, Out Of Fire, In Adaze, Vibescraper, Sweet One, I Love You All, Orange Orchards Again