Po dvou letech máme opět čest poslechnout si novou desku The Black Crowes "Lions".
The Black Crowes byli vždy tak trochu podivíni - v době neutuchajícího zájmu o všemožné využívání nejmodernějších technologií v hudbě si stále hráli a hrají svojí rockovou písničku s velkým R, oblékají si "zvony" a nosí vůbec prastaré modely. Nějak jim však jejich image sluší, ba co víc, je v tom minimálně špetka spontaneity, takže jim i věříme. V poslední době příliš úspěchů neslavili, předchozí deska "By Your Side" z roku 1999 mnoho slávy nepřinesla, rozešli se s nahrávací firmou, ale zdá se, že jsou odhodláni bojovat a dokázat, proč byli v polovině devadesátých let jednou z nejznámějších kapel.
Deska "Lions" je opatřena úvodem, který nenechá nikoho na pochybách - "Midnight From The Inside Out" je pro tento soubor typická kytarová skladba. Na místě druhém se však skrývá ryzý skvost, "Lickin‘" - nápaditá, energická, zdánlivě vysamplovaná píseň, kterou sám Chris Robinson (zpěvák) považuje za jeden z nejzdařilejších kousků na albu. Výčet skvělých písní ovšem ani zdaleka nekončí, "Use Lying" jakoby vypadla z oka
Soundgarden na desce "Superunknown", "Ozone Mama" je další exklusivitou, která sice v začátku evokuje
Wham!, ale vzápětí se převrací na téměř geniální funkyrock s prvky hip-hopu, osmá píseň "Soul Singing" v sobě zase snoubí country a černošský gospel, u "Cosmic Friend" (na albu číslo jedenáct) si nemohu odpustit srovnání s další slavnou skupinou, a to s
Red Hot Chili Peppers - jakmile dozní šantánové piano, jímž je skladba uvozena, spouští se nefalšovaný hard rock, při kterém Chris Robinson pěje přesně jako
Anthony Kiedis...
Z výše uvedených řadků jasně vyplývá, jakýžeto dojem na mou maličkost novinka "Lions" udělala. Jednoduše výborný! Jedná se o muziku barvitou, veselou, plnou originálních nápadů. Na pomyslném piedestalu by měli stát oba bratři Robinsonovi, kteří jsou hlavními strůjci nejen tohoto alba, ale všeho, co je s
The Black Crowes spojeno. Chris Robinson je opravdu talentovaný zpěvák, o čemž svědčí množství poloh, jimiž v průběhu desky prochází, Rich Robinson je zase instrumentalista par excellence a dohromady jsou zdatní skladatelé.
Tato deska, kterou si dovedu více než dobře představit na divoké party, hlavně pro svůj kosmopolitní přístup k hudbě (což se ostatně týká celé tvorby
The Black Crowes), si určitě zaslouží vaši pozornost. Nejen pro fakt, že u ní můžete tančit a opíjet se, ale také pro tu skutečnost, že je jednoduše dobrá.
CD k recenzi poskytla firma
BMG.
Album: