"GAGA rocks (not as much as Justin Bieber tho :)"
Claire Bennet na answers.yahoo.com

Cloud & Ping bez pongu

O přežitých distribučních trendech se toho napsalo už mnoho, ale když on je čím dál tím blíže okamžik, kdy se to celé musí zlomit. Základní problém (zdá se) už pochopila i vydavatelství u nás a konečně mění strategii: když prodělávám, zvyšováním ceny či snižováním kvality zboží (ano, regionální verze bez bookletů) se nezachráním. Ale můžu se pokusit snížit výdaje, tedy v tomto případě změnit způsob, jakým hudbu distribuuji a prodávám. JetStream, respektive JetMusic je dobrá cesta. Volám po tom už dlouho a konečně máme nakročeno správným směrem: opravdový hudební fanoušek nechce hudbu vlastnit, ale poslouchat. Bravo.

Problém však pořád bude přetrvávat v samotné nabídce, protože v těchto streamovacích programech přece jen nenajdete všechno, co byste rádi slyšeli. A tady má šanci trend číslo dvě: artsits go social! Sociální sítě se pomalu stávají příjemným byznysovým lákadlem a jejich potenciál by byla škoda pro hudbu nevyužít. Co když někdo vytvoří facebookovou aplikaci, která bude schopná stremovat mediální obsah z profilů skupin? A co má vlastně v hlavě Steve Jobs? Vždyť distribuční model iTunes by na ten cloudový, v němž dřímá budoucnost "distribuce" hudby, nebylo těžké překlopit. A k Facebooku či další inkarnaci Pingu už je to odtud jen pár kroků a miliard dolarů, které Apple má...

Uvidíme. Odpovědi rok 2011 asi ještě nepřinese, ale rozhodně leccos napoví.

BBC Sound Of: Škola základ úspěchu

Doba, kdy budoucí hvězdy rokenrolu / metalu / (electro)popu / taneční muziky houfně opouštěly střední a vysoké školy a s podporou v kapse nad kytarou / (pod)rozladěnou kytarou / klávesami / Apple MacBookem Pro dávaly dohromady melodie, které o pár let později ovlivňovaly celé generace je - zdá se - nenávratně pryč. Alespoň soudě podle výsledků letošní ankety BBC Sound Of. Kdo totiž hudbu nestudoval, nemá šanci. Ony už i v minulosti britské hudební školy chrlily jedno trendy jméno za druhým, ale letošní rok definitivně potvrzuje buď to, že Britové čich na silné melodie umějí předat skrze vybrané pedagogy na školách, nebo se zdejší teenageři stali zodpovědnějšími a chtějí předtím, než nafotí svou první NME obálku, získat nějaké teoretické základy hudební lascivnosti. Myšleno - případ od případu - v dobrém i zlém.

Nejlepší zpěvačka na světě

Jessica Cornish navazuje na úspěchy svých předchůdkyň, které ovládly anketu BBC Sound Of v letech minulých, a v očích ostrovních novinářů je odpovědí na transatlantický fenomén Lady Gaga. Na rty se tak dere očekávaná otázka: jde jen o další popovou princeznu pokukující naivně po ultrapopovém trůnu, která své vlastní jméno schovává za pseudonym a nedostatek hudební invence pro změnu za magickou formuli úspěchu I [HEART] 80s? Kéž by to alespoň zkusila po vzoru La Roux přes vyšinuté účesy... Ale Jessie J do roku 2011 provází nejen úspěch v posledních letech trochu stagnující ankety BBC Sound Of, ale i velká slova velkých hudebníků - Justin Timberlake o ní prohlásil, že je nejlepší současnou zpěvačkou na světě. Když napsala písničku "Do It Like A Dude" pro Rihannu, label jí doporučil, aby ji nahrála sama za sebe. Důvody mohou být jen dva: a) jde o natolik špatnou písničku, že by ji ani hajp okolo drobné lejdy R nezachránil, a za b) jde o natolik dobrou písničku, že by mohla labelu zajistit dalšího úspěšného koně.

Pravda je jako obvykle někde uprostřed, ale podstatné je, že z posledních tří vítězek má jednoznačně největší charisma a mohla by to klidně dotáhnout někam na úroveň Florence Welch aka Florence And The Machine. Její debutová deska "Who You Are" vtrhne na scénu poslední únorový den.

Mezi The xx a Burialem

Až dvojku uzmul pro mnohé ten opravdový vítěz, outsider, jemuž otevřel uši dubstep. Uchvátil jej natolik, že když poprvé se svými přáteli zavítal do klubu na dubstepovou noc, zapomněl na svět okolo sebe. Z transu se probral o tři hodiny později, které strávil na parketu úplně sám. James Blake vystudoval populární hudbu na londýnské univerzitě Goldsmiths, kterou úspěšně absolvoval například i Damon Albarn, a svou fascinaci dubstepem se rozhodl rozvíjet také autorsky. Vyzývá minimalismus The xx, intimitu Antonyho Hegartyho, náladotvornost i genialitu Buriala. Na svých prvních čtyřech épéčkách prošel proměnou, jakou mnoho interpretů nezvládne za celý svůj autorský život, přitom každý jeho krok směroval k neustále civilnější tváři. Zároveň se mu však dařilo s kvalitou stoupat výše a výše, což je příměr v hudbě zřídkakdy vídaný.

Své eponymní debutové album nahrával James Blake v podstatě celý minulý rok, a pokud vás minul jeho vánoční leak, od 7. února můžete litovat, že jste si jej ještě nekoupili.

Britská odpověď na The Strokes

Pro mnohé jsou The Vaccines britskou definitivní a dlouho vzývanou odpovědí na The Strokes, které v podstatě ostrovní tisk svého času udělal. Čistokrevná lo-fi rokenrolová facka, pro kterou si na jejich koncerty chodí i britská kytarová smetánka - Alex Kapranos, Nick Hodgson, Marcus Mumford a další. Frontman Justin Young se svého času proplétal folkovými kolovrátky společně s Laurou Marling a Noah And The Whale, ale seberealizaci našel až v kolektivní extázi ze špinavých chytlavých refrénů. Za kytarou najdete Freddieho Cowana, mladšího bratra z The Horrors známého basáka či synťáka Toma. Ačkoli bývají často přirovnáváni k The Jesus And Mary Chain, The Vaccines nezapírají ani výraznou inspiraci The Ramones. A do širšího povědomí vpadli se stejnou vervou: jejich debutový singl "Wreckin' Bar (Ra Ra Ra)" vás položí na lopatky za minutu a čtyřiadvacet vteřin a jeho nahráváním se zabývali jeden den. Snad hajp okolo nich vydrží déle než jeden rok...

Debutová placka "What Did You Expect From The Vaccines?" (koho napadla paralela k dlouhým názvům raných desek Arctic Monkeys, ruku nahoru!) dorazí v druhé polovině března.

Proměněný soulový trubadúr

Jamie Woon, soulman z předměstí jižního Londýna, se dá jen horko těžko nazvat čerstvým objevem, protože již od roku 2007 bývá jeho jméno pravidelně skloňováno podle vzoru sakra-talent po diskuzních fórech a music barech, ve kterých umě očaroval publikum. Ostatně jsme se o tom mohli přesvědčit i osobně, protože v témže roce se objevil i v Praze; a ne naposledy. Woon během poslední pětiletky stihl spolupracovat s dubstepovými esy, jakými jsou James Blake, Mount Kimbie či samotný Burial, se kterým spolupracuje až dodnes. Velký vliv na něj měla i jeho hudební rodina, obzvláště pak matka, která dělala vokální křoví Michaelovi Jacksonovi či Kylie Minogue. Hlavním impulsem pro zapojení loop pedálů, které navždy změnily jeho tvorbu, byla však až vystoupení Benjamina Darvilla aka Son Of Dave a Reggieho Wattse.

Debutová deska Jamieho Woona "Mirrorwriting" by měla do obchodů dorazit 4. dubna a cestu jí prošlapávají zatím dvě příjemné (jak jen soul může být) singlovky - "Night Air" a "Lady Luck".

Talent v očích a sklenička s Jay-Zm

Představte si, že jste mladá singer-songwriterka plná snů o profi kariéře, jednoho dne se probudíte, zazvoní vám telefon a na druhém konci je... Jay-Z. Řekne vám ahoj a zeptá se, jestli byste nešla na skleničku. Jdete a on vám říká, že se mu líbí vaše hudba a že je ve vás hvězdný potenciál, protože je to všechno zapsané v očích. Protože je to všechno zapsané ve Vašich očích. A za pár dní jste pro změnu v Malibu, v baráku, kterému Rick Rubin říká doma, a nabízí vám, jestli byste se s ním nešla podívat do studia za Leonardem Cohenem. Clare Maguire šla, a ač se štípala sebevíc, neprobudila se. Letos se může pochlubit nejen pátým místem v BBC Sound Of 2011, ale i prvním místem v anketě nových jmen magazínu Q.

Na podzim doprovázela na turné Plan B a Hurts, jeden z největších objevů loňského roku. Jestli podobná budoucnost čeká i tuhle třiadvacetiletou hitgirl, napoví debutová deska "Light After Dark", na které pracovala již od roku 2008, kdy nakonec podepsala smlouvu s Universalem. Vychází 28. února.

Muži a ženy ve stínu

Mimo pořadí, v desetičlenném long-listu méně úspěšných, najdeme londýnsko-americko-japonský indie kvintet Yuck, po kterém hladoví jak grungeová, tak shoegazeová blogová komunita, romantikou, intimitou i pokušením sžíranou písničkářku Annu Calvi, kterou Brian Eno nazval největší věcí od Patti Smith, manchesterského rodáka Daleyho, jenž se podílel autorsky i vokálem na singlovce Gorillaz "Doncamatic", indierockovou sestavu Esben And The Witch či falset z hrdla Jaie Paula. Do širšího výběru se protáhli také klubovka Nero, zbloudilci mezi MGMT a electropopem The Naked & Famous, maloměstský rock značky Mona a dámský zasněný art-rock made in L. A. v podání Warpaint.

A v neposlední řadě by měl po Dizzeem Rascalovi a Wileym prapor grime scény pozvednout zase o kousek výše tottenhamský rapper Wretch 32, vlastním jménem Jermaine Sinclair, který vydal v lednu svůj debutový singl "Traktor".