Nebyli by to však the.switch, aby prach(s)prostě sesbírali několik svých tracků, nahodili je na CD a hotovo, vyřízeno. "Off" si totiž žije svým vlastním životem, a právě proto jej lze považovat za legitimní a svébytnou součást diskografie příbramských.

the.switch se totiž rozhodli spojit v jednu kolekci desku výběrovou a akustickou, když znovu nahráli v pozměněných aranžmá a s bohatou osádkou muzikantských hostů dvanáct věcí ze svého rozsáhlého repertoáru skladeb. Nenahrávalo se tentokrát, jak bylo v posledních letech zvykem, ve studiu Ecsona Waldese, ale poprvé v historii zamířila kapela na Moravu do proslulého lipovského studia Šopa a výsledek zní podle očekávání skvěle. Vše je krásně jasné a čisté, přitom má ale deska i v akustickém podání pro "sviště" typický masivně prostorový zvuk. Na nahrávce pochopitelně nenajdete ty úplně nejstarší oldschoolové syrové kousky, ale i tak překvapí zařazení věcí jako "Donor" nebo "LOVEina".

Výraznou úlohu hraje v těchto nových verzích klavír Michala Šupáka, a to hlavně v podobě klasicistního intra k songu "LOVEina" obsaženého v závěru úvodní "Ich formy" nebo závěrečné "Hvězdy a nůž". Právě v té a "Voda je zlá" najdeme pasáže, kdy zní jen Štěpánův hlas pouze s lehkým doprovodem, a tato na kost obnažená poloha písním velmi sluší, protože jim ještě dodává na naléhavosti. Řadu songů taky ozvláštňují charakteristické back vokály Davida Weingartnera (x-left to die) a Radka Škarohlída (Hentai Corporation), přesto hlavně u starších věcí v nových verzích můžeme pozorovat především výrazné pěvecké zlepšení "vrchního kazatele" Štěpána. Samostatnou kapitolou je pak uhrančivá miniatura "Exitus za 12 sekund", původně instrumentální věc, zde obohacená o recitaci typicky surrealistického "swičího" textu v podání herečky Mileny Kleinerové, nepostrádající osudovost a zneklidňující podkres.

Povedl se taky cover z dílny Pavla Brůčka aka Brucase s motivem ruky (hlavní cena na Music Fashion Show 2010), navazují na již zmíněné EP "Na dosah", je však enormní škoda, že zůstalo pouze u tohoto motivu a celé CD dostanete jen v papírové ošatce budící dojem laciného promo výlisku pro novináře. S tak pěkným obalem a svátečností celého kompletu si deska přímo říkala o digipackové zpracování třebas s fotografiemi mapujícími historii kapely, jak to u podobných výběrovek bývá. Takhle ale za stejnou cenu dostanete de facto pouze samotný stříbrný kotouč. Po formální stránce je pro mě zpracování takového unikátního projektu velkým zklamáním. Stejně tak i stopáž by u bestofky mohla být delší než jen necelých padesát minut o dvanácti sonzích. Hudební náplň je ale natolik strhující, že mít nosič odpovídající formální zpracování, neváhal bych udělit absolutorium. Takto je to tedy "jen" za osm bodů.