Ona "Ztráta přítele" zcela nenaplňuje standardní charakteristiku nového alba. Všechny písně z desky už totiž fanoušci znají, dokonce v mnohem lepších provedeních - objevily se v minulých letech volně ke stažení na webu kapely a kromě zajímavějších, více berlínských, aranžmá se mohly pyšnit i mnohem lepším antizpěvem, než je tomu nyní. Nevím, podle jakého klíče Rusák - možná jej znáte z Abraxasu nebo z Vanessy - vybírá zpěvačky, snad volí to největší zlo. Během historie Sputniku se dam za mikrofonem protočilo už dost, navíc se stále klesající kvalitativní tendencí. Tentokráte ovšem Sputnik dosáhl svého dna.

Když se ale oprostíme od aktuálního, žíly trhajícího, zuby lámajícího hlasu skupiny a stran aranžmá zanevřeme na sílu zvyku, jež je především u důvěrně známých nahrávek na škodu (sebelepší nová verze je pak jen coverem té původní, naposlouchané), zjistíme, že Sputnik i nadále zůstává na tuzemské scéně zcela ojedinělým úkazem.

"Pro něho je všechno málo, on má prostě tvrdej styl, řekni, chlape, hrdě, řekni, kde si byl - na detoxu v útlým mládí, potom přišel kriminál, řekni, chlape, hrdě, co si udělal."

Považujete-li Vanessu za kapelu pro feťáky, Sputnik se nepokoušejte poslechnout ani pochopit. Tahle hudba určená pro psychicky narušené feťáky je totiž anomálií, jejíž unikum spočívá v kombinaci dech beroucích, genialitou odzbrojujících textů a agresivních hudebních ploch. Navzdory primitivním podkladům ale Sputnik hýří ve svých písních originalitou - jednou sampluje Brežněva, jindy zpravodajství o západoněmeckých ultralevicových teroristech RAF. Sputnik je revolucionářský, dráždivý, Sputnik je sexy. Jedná se o ten nejvíce znepokojující punk vůbec, na rozdíl od ostatních punkových kapel je totiž založen na silných textech, při výběru kvalitních témat - koxem a deviantním chováním počínaje, smrtí konče.

"Bílý město" z alba "Bohyně pomsty" (2003)

Sice se na "Ztrátě přítele" neobjevuje žádný kultovní hit formátu "Všichni jsou svině", přesto deska po stránce obsahové funguje i dneska na výbornou. Jen ta nová aranžmá vyčistila původní, špinavý, ke kapele se mnohem více hodící zvuk. A pak zase ta zpěvačka, která je sice ze všech nejsličnější, ale to je asi tak přibližně všechno.

"Složenky ve schránce, cigára na stole, ztracení přítele, Jiří dejchá v troubě svítiplyn."

Pokud jste se dosud se Sputnikem nesetkali a zaujal vás, kupte si v Levných knihách desku "Sestry", která vydání "Ztráty přítele" předcházela. Anebo si obstarejte staré nahrávky, které kvalitou novinku rozhodně předčí. Navzdory výtkám ale nelze ani "Ztrátu přítele" úplně pohřbít. Už jen kvůli desítkovému textovému obsahu a Rusákovi... tak za šest?!

"Felicie Octavie" z alba "Průjezd hlavou" (2001)