Když se zevrubněji podíváte na web Rafaela Antona Irisarriho, zjistíte, že během loňského roku se tento talent rozhodně nepoflakoval. Kromě různých demo snímků, koncertního záznamu nebo druhé desky The Sight Below (o ní drobet níže), došlo i na volné pokračování čtyři roky staré prvotiny "Daydreaming". Jejím předvojem bylo épéčko "Reverie", jehož hlavní kostrou byla vlastní variace na kompozici "Für Alina" jeho oblíbence jménem Arvo Pärt. "The North Bend" je do meditativního odéru zahalená kráska, která uhrane svou intencí klidu a rozvahy.

Rafael zde zdánlivě zapomíná na své klasické vzdělání, zcela se obešel bez klavírních nebo smyčcových partitur. Plně se soustřeďuje jen na hru tónů a stínů. V nejeden moment se tak dere do popředí fakt, že se zde každičkým momentem odehrává jakýsi vnitřní souboj mezi moderní klasikou a new age. Naplno však ctí konzistenci, nikterak se nesnaží přeskakovat od jednoho motivu k druhému, vše nechává náležitě vyznít i s určitým dozvukem. "The North Bend" by tak mohl být ideální meditační soundtrack po náročném dni, kdy se jen tak rozvalíte na pohovce a necháte rozeznít tuto symfonii o pěti částech, v nichž zaslechnete i něco málo ozvěn z tibetských modliteb ("Deception Falls"). "A Nothern Sigh" nebo "Traces" naopak zavedou na rozcestí polárního kruhu, kdy na dlouhý čas panuje polární noc a člověk touží po jasných slunečních paprscích.

Plodný rok 2010 však Rafaelu Antonovi Irisarrimu nepřinesl žádné úskalí, ale propracované záchvěvy atmosfér a precizní práci se zvukem. Ať už se vydáte prozkoumat "The Notrh Bend", nebo "It All Falls Apart", vždy na vás bude čekat originálně zaobalený opus, jehož poslechem se vydáte mimo všední realitu. Zvuková malba tu hraje prim, vedlejší efekty by byly jen rušivým elementem. Zvědavost však nedává spát, jak se Rafael popere s oddělováním těchto dvou světů.