"Laforův debut je unikátní v tom, že jej prakticky nelze oposlouchat, což ho staví nad všechna 'Teritoria', 'Gorily' i 'Psy'. Za úspěchem hledejte (...) hlavně Laforovu bezkonkurenční dikci a texty, stojící díky své vnitřní pestrosti v naprostém kontrastu s výprodejem prázdnoty a klišé, tedy charakteristickými znaky tuzemské scény. 'Panoptikum' je kompaktní soubor myšlenek, které chce LA4 sdělit světu. S charismatickou barvou hlasu a unikátní technikou přednesu se mu to daří na výbornou a vy se při poslechu jen tetelíte blahem, že můžete být součástí té rapové krasojízdy," vzpomněl jsem si na svou ódu na Laforův nedoceněný debut, na kterej se čekalo - od okamžiku, kdy se informace o jeho vývoji objevila oficiálně v oběhu Prahou - nějakých pět let.

Příprava aktuálního "Gyzma" trvala dobu o dva roky kratší, ale očekávání byla minimálně dvakrát vyšší než po té pětiletce. Vždyť dvanáctá nejlepší deska uplynulejch deseti let přece musí mít následovníka v nadcházející hitparádě dekády. V roce 2019 si ovšem na "Gyzmo" nikdo z nás nevzpomene. Album je totiž nad očekávání špatné.

Kde se stala chyba? Pomineme-li, že LA4 zapomněl používat svou největší přednost - zdravou dravost -, tak slabé, prostoduché texty, postrádající alespoň náznak soudnosti (a nechtějte po mně, abych vypisoval z každýho tracku nějaký to trapný slovní spojení a la "sovy mě konejší", který kvalitou svýho sdělení způsobilo až soucitnej úsměv).

Jen v krátkosti k tématům - Gipsy je lůzr, to už se tak nějak po léta ví a věnovat tomu diss track ("Na hraně") je za hranou a značí to duševní výprodej. Zmínit ve dvou písních Václava Klause je mimo. Ale pořád ne tak mimo, jako zrýmovat šit ("Z mlhy"), kterej obsahuje tolik srdcervoucích motivů, že i kdyby si pejsek s kočičkou k pečení dortu koupili ranní tisk, takovýho eintopfu jako LA4 nedosáhnou. Tématika některých jeho partů svádí vůbec k dojmu, že Lafor jako poslední obyvatel modré, nikoli zelené planety konečně viděl "Zeitgeist" a asi ho to dost ovlivnilo (a vsadím se, že kdyby se na "fér" nerýmoval "premiér", tak by ani ten nebyl fér).

Zmíněnej kýčovitej protestsong v celý svý nahotě ukazuje na další problém. U "Panoptika" neprávem zepsulo hosty metancity, tentokráte je ovšem kritika na místě.

Faktor hosté: Při poslechu "Gyzma" nevíte, čí deska to vlastně je. Mizerný rap LA4 zastínil ještě mizernější přednes hostů. Vítězem v této kategorii je příspěvek královéhradecké striktní rapové skupiny MAAT, jenž činí (pořád ještě) "Z mlhy" nejpříšernější song, pod který se kdy podepsal label Bigg Boss. Zdatně mu ještě konkuruje Maratův plivanec v úvodní písni, kdy tento bojovník za lepší tuzemskou scénu vystavuje omezeným argumentem "A co si pro českej rap udělal ty, zamindrákovanej pisálku?" parte hudebním publicistům. Tleskám mu při svém pohřbu.

Věčná škoda že ramena narostla i Laforovi. Když se zrovna nevěnuje politice, věnuje se tato legenda masturbaci nenasytný bradavice - svýho ega. A tak se stokrát na stejný způsob dozvíme, že právě on je tím jediným, nejlepším rapperem. To samý o sobě v dalším přízemním tracku "Relativně spokojenej kak" tvrdí postoprvé i Hugo Toxxx, tak vám nevím...

I James Cole mele v tracku "Crack" hovna, ale mele je na úrovni, na kterou LA4 ani v jednom ze svých nových songů, vyjma pilotního singlu "Moji psi telefon nenosí" a nedostižného "W. Fostera", nedosáhl.

"Gyzmo" znamená zklamání, protože jemně ráčkující Lafor byl po léta jasnou jedničkou tuzemskýho rapu, minimálně co se progresivní flow a originální dikce týče. Poslední dobou ale jeho místo umně zaujala Koule a nevypadá to, že by se měla odkutálet pryč, zvláště když je její metalový album jednou z nejzásadnějších událostí tohoto roku.

Na závěr se ještě sluší pochválit Wiche, Trafika a Marka za vynikající beaty. Všichni tři (a úmyslně vynechávám Emerese, který na desku přispěl příšerným podmazem k předposlednímu "Poslednímu lovu") posunuli hranice CZ hip-hopu zase trochu dál. To samé se bohužel ale nepodařilo Laforovi a "Gyzmo" měla bejt přece původně hlavně jeho deska.

"Panoptikum" vs. "Gyzmo" 9:4,5.