Neil Young je v pětašedesáti v životní formě

29.12.2010 05:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Neil Young je jedna z mnoha legendárních osobností rockové hudby. On je tím, kdo psal její dějiny, člověkem, který ji spoluvytvářel. Na albu "Le Noise" se mu podařilo dostat ze sebe to, co je na něm zásadní a nejkrásnější. Garážový písničkář s věčně zkreslenou kytarou přináší osm písní, které vás nenechají chladnými.
9/10

Neil Young - Le Noise

Skladby: Walk With Me, Sign Of Love, Someone Gonna Rescue You, Love And War, Angry World, Hitchhiker, Peaceful Valley Boulevard, Rumblin´
Vydáno: 27.9.2010
Celkový čas: 37:59
Vydavatel: Supraphon
Poprvé hrábne do strun své kytary a není pochyb, o koho jde. Ten zvuk, to zkreslení, ta dynamika, ta nálada, ten akord. Neil Young je ve svých pětašedesáti letech jedním z nejčitelnějších a nejlépe rozpoznatelných kytaristů. Hrábne podruhé, potřetí a začnete vzpomínat na umírajícího Williama Blakea, postřeleného a předem mrtvého hrdinu Jarmuschova legendárního westernu.

Ta atmosféra štěkající zkreslené kytary, která dokonale dotváří film "Dead Man", se po patnácti letech od jeho natočení vetřela i na aktuální Youngovo album "Le Noise". A ten, kdo stejně jako já považuje hudbu ke zmiňovanému snímku s Johnnym Deppem za jednu z nejlepších filmových muzik vůbec, už asi tuší, že i "Le Noise" je pecka jak kráva. Youngovo životní album, s nímž lehce zapomenete na všechny ty "Downtowny" a další hity let minulých.

A přitom jde o tak intimní a nekomplikovanou desku. Neil Young se převážně doprovází na dostatečně špinavou a zkreslenou kytaru. Ve dvou skladbách smyje i všechnu špínu upravených zvuků a vystačí si jen se španělkou. K tomu jeho naléhavý zpěv. A to je vlastně všechno. Jenže - v tomto případě to stačí a cokoliv dalšího by už bylo navíc.

Jednoduchým písničkám totiž Neil Young dává život a duši právě svou náladou a atmosférou. Napětí jak před silnou bouřkou, která ale během desky naštěstí nepřijde. Jen čekáte a víte, že to něco visí ve vzduchu, je kolem vás. Charisma písničkáře, jemuž věříte každé slovo, klidně i banální milostnou vzpomínku. Když si, ještě před puštěním alba, začnete listovat bookletem a přečtete třeba text úvodní "Walk With Me", řeknete si maximálně "hm". Ale pak pustíte desku a u stejného textu jako by se s hudbou rozsvítilo (nebo v případě Younga spíš setmělo). Své "hm" rázem změníte na "a do prdele!" .

Je otázkou, zda sám Young chtěl, aby toto album znělo tak syrově a stroze, jak zní, nebo zda jej k výslednému zvuku dotlačil produkující Daniel Lanois (produkoval například alba U2 nebo Boba Dylana). Vzhledem k tomu, že se dostal i do jména desky, se dá usuzovat, že jeho vliv byl značný. Na druhou stranu to ale není podstatné. Matador Neil Young jako by dal do "Le Noise" všechny své životní zkušenosti. Životní pravdu, kterou už dávno našel. "Le Noise" je jedna z desek roku 2010. A navazovat na ni se bude zatraceně špatně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY