Divadelní prostředí Akropole Těm syčákům - jak již bylo nejednou zmíněno - sedí. Zejména pak pro příležitost křtu nové desky, předvádění něčeho, co běžný divák slyší poprvé. Sedící publikum je pozornější, vnímavější a v důsledku i spřízněnější. Energii, kterou ušetří na posedu, pak předává v reakcích o poznání intenzivněji zpět muzikantům.

O Těch syčácích těžko psát něco nového. Snad jen, že role Petra Váši - performera - a Tomáše Frohlicha s Petrem Zavadilem - muzikantů - se s postupem času víc a víc vyrovnávají. Už to není Petr Váša a kolektiv doprovodných hudebníků, prezentují se nám jako rovnocenní "tři syčáci", v nichž má své místo i živel a nespoutanost protagonistova i ústrojnost a čistota muzikantská.

Skladby z nové desky "Lék a jed" (která zde byla přehána v nezměněném pořadí písní celá) jsou ve srovnání s předchozím albem ("Máj v dubnu") méně písničkovité, jsou syrovější, náladotvornější a do jisté míry i muzikantštější. Ty syčáci začínají fungovat jako jedno tělo, jako organismus, který pulsuje a žije na místě. Písně zhusta překračují rádiový tříminutovkový formát a přitom se nestávají nudnými, ukázkou nechť je bezmála desetiminutová Vášova generační zpověď "Chatrč milování (v letech...)", která v Akropoli sklidila snad největší aplaus. Kromě nové desky, které bude lépe se věnovat v samostatné recenzi, zaznělo i pět písní z předchozího alba, a to ve verzích znatelně vyhranějších a živějších, než na nosiči. Krom několikaminutového medley "Je máj" (při kterém se dostalo i na "Lokomotivy") došlo ještě na najazzlé "Hadí nohy", nekompromisně punkový přídavek "Věšák" a následující slovně psychedelické "Vzdej to" a "Cestu na Měsíc".

Kmotr desky - Mirek Wanek z UJD nakonec věděl, o čem mluví, když s upřímným uznáním přivítal Petra Vášu zpět v bigbítu, a to ještě netuší, jak budou současné verze "Léku a jedu" vypadat po dostatečném vyzrání za rok při křtu nové desky.

Ty syčáci, Palác Akropolis, Praha, 24.5.2001