Domácích jazzových kapel je u nás k vidění spousta. Těch, které mají autorský repertoár, je už méně. A těch, které tradičnímu jazzovému publiku vyrážejí dech, je velmi poskromnu. Peter Lipa a Band mezi ně patří. Úterní koncert v přeplněných prostorách brněnského klubu U kouřícího králíka byl jen jedním z živých důkazů, že jazzová hudba není mrtva a že v celé své šíři a pestrosti má šanci oslnit i dnešní, nebo chcete-li jakéholi hudební publikum.

Peter Lipa má ten dar schopnosti obklopit se muzikanty, kteří jednak umějí, jednak chtějí a ke všemu se umí a chtějí bavit. Shodou okolností jsou to většinou partneři o generaci mladší. V současné době je možné Lipův Band vidět ve dvou sestavách (a předesílám, že naprosto rovnocenných); první z nich je tvořena ze současných slovenských profesionálních (a dík tomu v popu nejfrekventovanějších) špiček (Marcel Buntaj - bicí, Martin Gašpar - basa, Juraj Tatár - klávesy, Michal Žáček z Ostravy - soprán sax.) - a je to ta, která zpravidla hrávává v pražském Jazz Klubu v Železné a kterou bude možné spatřit i 3. června na Blues v Lese II v Řevnicích. Druhou tvoří muzikanti snad ještě mladší (pan Lipa o nich koneckonců mluví jako o "dětech") a jsou to ti, kteří po brněnském koncertě odjeli na šňůru s Bandem do Polska. Za zmínku jistě stojí jejich jména, neboť není vyloučené, že o nich ve viditelných horizontech budeme slýchat častěji - jedna z nejsehranějších a nejvýraznějších rytmik nejen na Slovensku a nejen v jazzu Janka Lehotského (basa) a Miroslava Hanka (bicí), očekávaně prorážející altsaxofonista Radko Taryška a neméně talentovaný Peter Lipa mladší za klávesami.

Peter Lipa a Band hraje na jednu stranu čistokrevný jazz, na druhou stranu boří většinu klišé, která se s ním spojují. Pokud si tento žánr budeme definovat jen na pocitu, který má vyvolávat, pak je Lipova produkce jazzem z morku kostí. Spojme si přirozenou uvolněnost, instrumentální zdatnost, hravost, žánrovou otevřenost s výrazným zacelujícím zpěvem a v neposlední řadě i s kvalitními texty a výsledek je nasnadě. Repertoár sice tvoří z půlky skladby "přejaté" a staršího data ("Lonely Avenue", "On The Sunny Side Of The Street", "The House Of Rising Sun", "Hoochie Coochie Man"...), svým originálům se ale podobají (snad kromě textů) jen hodně vzdáleně a zaujímají zcela rovnocennou pozici s autorskými písněmi zpívanými anglicky (z posledních desek známe např. "Get On Board", nebo "The Hill" -alias "Kopec"). Jako příjemné zpestření pak fungují změny jazyka, nad tolikrát zmiňovanou hravou a zvukomalebnou slovenštinou - zejména pramení-li z per pánů Lasici, Strassera, či Rusiňáka - člověk jen pookřává ("Prosperita", "Balada o štyroch koňoch", "No tak to vidíš"...). O to větší škoda, že některé písně dnes zaznívají jen ve svých anglických mutacích ("Náhla príhoda srdečná"). Na řadu přišly i tři skladby z připravovaného alba "... v najlepších rokoch" ("Mokrá ulica", "Citovanie", "Raz do týždňa") plánovaného na září 2001 (již teď si můžete poslechnout ukázky), které slibují porci podobně laděného nášupu jako na "Čiernem Peterovi", i když absence kytar Andreje Šebana se na zvuku podepsat musela.

Podtrženo sečteno. Máte-li upřímně srdečný vztah k hudbě jako takové a nemáte-li dost příležitostí ochutnat živě tu dřeň, která z ní zbyde, když ostrouháte všechny žánrové a technické předsudky, pak navštěvujte koncerty Petera Lipy s Bandem. Už dík velmi řídkým cestám kapely do ČR patří mezi události, které byste si nejen jako muzikanti neměli nechat ucházet. Pokud se sami mezi muzikanty řadíte, pak máte účast povinnou!

Peter Lipa a Band, U kouřícího králíka, Brno, 22.5.2001