Když jsem před několika lety slyšel písničku "Černá a bílá", se kterou Milan Daim a jeho kumpáni prorazili, nejdřív jsem si myslel, že se jedná o nějakou zábavovku typu Argemy. Ačkoli mě debutové album zrovna nechytlo, jejich druhý počin, nahraný už po názvem kapely Daim, ve mně vyvolával poměrně velká očekávání. Pilotní singl "Nepovim stůj" je hodně příjemnou popovou peckou, jakých je na rádiích výrazně málo, a osoba producenta, kterým byl Laco Lučenič, jenž v poslední době výrazně jede v taneční hudbě, slibovala vydařenou nahrávku. Bohužel jen slibovala.

Ony proklamované řeči o využití moderních technologií i postupů se totiž někde ztratily. Celá deska zní po zvukové stránce poměrně svěže, ale že byste se někde dočkali výrazně elektronického zvuku, to tedy ne. Popravdě řečeno, ten, kdo by o snaze kapely využít elektroniku nevěděl, by si jí pravděpodobně vůbec nevšiml. Funguje jen jako velmi jemné dokreslení a více se projevuje jen v několika skladbách. Což je docela škoda, protože mix poprocku s moderními technologiemi je to, co na našem hudebním trhu stále chybí, i když některé vlaštovky už letí (třeba Anna K., či poněkud tvrdší Lety mimo).

Jinak deska splňuje to, co od popové a ne úplně chemické desky čekáte. Několik potenciálních hitů (první dva singly "Nepovím stůj"a "Zubatej svět", pomalá "No tak lásko") ovšem nevyváží celkově nemastný neslaný materiál. Naštěstí se nedočkáte písničky, u které byste si řekli, že to je ale blbost, ale také ničeho, u kterého byste si sedli na zadek. I když i jedna téměř taková tady je - jmenuje se "Princezna snů", má přes pět minut a je skvělá. Přesně takhle si představuji fungující směs kytar, elektroniky a chytlavé melodie. Zajímavě taky zní slide kytara v "No tak lásko", podobné aranžérské vychytávky dávají písničkám jiný rozměr, jen jich bohužel moc není. Nepříliš velkou výhrou je ale zpěv Milana Daima, člověk si na něj musí zvyknout. Ze začátku mi někdy připadal, že se mu občas hlas nějak podivně třepe. Ale to bude možná jen můj osobní dojem.

Z druhého alba Daim je až moc cítit snaha zalíbit se rádiím a udělat nikde nepřečnívající popovou desku. Kdyby možnost využít elektroniku byla naplněna více, nahrávce by to určitě prospělo. Deska rozhodně není špatná - jen jsem od ní čekal mnohem více. Snad příště.

CD k recenzi poskytla firma BMG.

Album: