V úvodu zmíněné prodeje alba však nikterak nereflektují jeho kvalitu. Albový debut sympatické čtyřicátnice Susan Boyle byl sice postavený na předělávkách známých songů, ale tu a tam dokázal překvapit. "The Gift" však hudebně nepřekvapí ani průměrného posluchače Standy Hložka.

Přitom po neuvěřitelném komerčnímu úspěchu prvotiny měla Susan všechna esa v rukávu. Podporu vydavatelství, možnost vybírat si producenty, spolupracovníky a celkově se oprostit od lehce unylých coververzí známých songů. Jenže to se bohužel nestalo, a tak zde máme pokračování první desky, postavené nyní z větší části na koledách.

Z paměti vylovte nejznámější anglické koledy, chvilka napětí, ano, na albu se objevují všechny. Šlágry mezi vánočními (a novoročními) songy "O Holy Night", "The First Noel" a "Auld Lang Syne", rok co rok přezpívávané všemi možnými umělci, se objevují i na Dárku. Koncept sváteční desky však překračuje několik jiných (ovšem podobně naladěných) coverů. V čele se singlovkou "Perfect Day" Loua Reeda a dojákem "Hallelujah" z pera Leonarda Cohena.

Mezi všemi těmito písněmi, které ani tak neoslní mohutnými orchestrálními aranžemi, stále vyčnívá neodmyslitelná součást Susan Boyle. Její překrásný hlas. Chvílemi něžný a zasněný, jindy monumentálně silný. Nebýt jejího vokálu, album by nemělo už absolutně nic, čím by mohlo posluchače zaujmout. Pomalé až rozvleklé tempo všech písniček může působit uspávajícím dojmem a je třeba se na poslech plně soustředit. V recenzi na "I Dreamed A Dream" byla desce vytýkána jednolitost písní. To platí nyní minimálně dvojnásob.

Druhé album paní Boylové je smutným příkladem toho, jak vypočítavost hudebních vydavatelství vyhrává nad snahou vytvořit svébytné umělecké dílo. Ono je to přece tak jednoduché - převzít notorické písničky, dodat jim slavnostní atmosféru díky sborům a smyčcům a mít téměř jisté, že se o CD lidé poperou. Na vlastní album Susan Boyle s originálními skladbami tak budeme muset čekat dál.