Zastánci Prago Unionu z řad laické (rozumějte fanoušci) i odborné (tedy Affro a BBaRáK crew) veřejnosti se ostře ohradili proti znění úterní reportáže z koncertu Praga. O oprávněnosti nenávistných komentářů - nejen pod článkem - lze polemizovat, o čem ale polemizovat nelze, je jedinečná obliba persony Kata.
Live: Prago Union
support: Phoenix
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 18. listopadu 2010
© Lukáš Benda / musicserver.cz Úterní koncert
Prago Union se vyprodal již v předprodeji. Rozhodně není pravidlem, aby k podobnýmu stavu v tuzemských klubech docházelo. Když už se takový úspěch pořadatelům jednou za život podaří, prakticky bez výjimek se musí jednat o zahraniční jméno, který splňuje trio podmínek - musí být trendy, cool a sexy. Jenže ruku pod levý prso, co je trendy, cool a sexy na bezzubým dědkovi, veteránovi tuzemskýho rapu Katovi?
Pokud není jméno, který promotéři anoncují, dostatečně trendy/cool/sexy, na řadu přichází propagace akce. Úterní, v předprodeji vyprodaný koncert rozhodně neměl kdovíjaký promo. Věděli o něm ortodoxní fanoušci Praga plus maximálně pár jedinců cestujících devítkou myší dírou u Wilsonova nádraží, kde pár dní visely výlepy, než je zakryly PR materiály na nadcházející večírek
PSH.
© Lukáš Benda / musicserver.cz Zkrátka na charismatickýho chameleona Kata neplatí žádný pravidla, na to pamatujte. Úterní koncert vyprodala jen věrná fanouškovská základna, což je jev v pražských podmínkách zcela unikátní a obdivuhodný. Navíc, na mnoho z
fanz se v úterý nedostalo. Prostory LMB neměly na čtvrteční večer žádný nasmlouvaný, závazný program. Lucerna tak nabídla Katovi a jeho doprovodný kapele, aby si koncert zopakovali. Prago Unionu se podařilo během tří dnů dvakrát zcela naplnit prostory LMB. O tom se může zdát většině tuzemských mainstreamových, natož nezávislých umělců. (Do polemiky o tom, jestli lze Prago zařadit mezi nezávislou scénu, když vydává u EMI, se pouštět nebudu. Jednak neznám nikoho, kdo je víc DIY než Kato - snad Bourek -, jednak nezávislost je to, co z textů Praga doslova srší - pozn. autora.)
© Lukáš Benda / musicserver.cz Ze čtvrteční atmosféry v Lucerna Music Baru mrazilo. Myšleno jen a jen v dobrém. Zatímco v úterý to pořadatelé, zpočátku nevědouce o čtvrtečním reprízovým termínu, přehnali a do Music Baru pustili více lidí, než se pro příjemný prožití a vlastně i přežití večera sluší, ve čtvrtek bylo
příjemně vyprodáno. Jasně, pár desítek lístků zůstalo na pokladně nevyužito, ale LMB byl zaplněný z devadesáti procent, což se v případě devadesáti procent tamních šou nestává. Vůbec, ve čtvrtek to bylo uživatelsky příjemný prostředí. Volně přeloženo - žádná sauna.
BBaRáK se nerozdával loňský letní, ale tři roky starý podzimní. Alespoň že byl tentokráte tématicky přesný, neb nabízel ohlédnutí za érou
Chaozzu. Kato se na pódiu neobjevil v jedenáct jako v úterý, ale ještě o půl hodiny později. Prostor tak dostala - podobně jako v úterý - znojemsko-třebíčská nadějná kapela Phoenix. Brzy o nich uslyšíme, a to není jen obligátní fráze jak odbýt neodbytný support. V létě kluci vydali debut "Delikt... cesta za snem" a naživo s ním rozhodně uspěli. Premiéru si odbyli už letos na HHK, druhý velký večer zažili v úterý. Při své třetí akci, ve čtvrtek, vzali šanci za pačesy a předvedli na začínající kapelu vynikající výkon. Jejich závěrečný party song o tequila shotech neměl chybu. Respekt. Jak říkám, brzy o nich uslyšíme.
© Lukáš Benda / musicserver.cz Přestože i tentokráte večírek trval více než čtyři hodiny, vše probíhalo plynule, bez zbytečných prodlev, v rychlým sledu za sebou. Hned po triu mladých Moraváků nastoupil na pódium živě Vršovičák Kato s doprovodnou kapelou Livě.
Úterní večer mu nesedl. Na tom trvám. Nemůžu se zbavit dojmu, že byl Kato až přemotivovaný, kdy po dvou měsících zkoušení s naživo hrající kapelou, měl z garáže vyjet rovnou na okruh. Tak moc chtěl vyhrát závod, až skončil v poli poražených. Bavíme se o úterý. Tentokráte však zvítězil stylem start - cíl. Čtvrtek. Jen dvakrát zajel do depa - to když si vyžádal po úvodní, nevýrazně podaný sloce od začátku znovu zahrát "Myšlenkovej pochod" a pak to samé ještě jednou u následujícího songu.
© Lukáš Benda / musicserver.cz Párkrát se Kato v přílivu slov sice utopil, ale lepší autentičnost a úsměv na jeho tváři při minelách než nějaká umělost.
"Nedělám umění, dělám jenom písničky," ostře se ohradil při následným rozhovoru. Jeho znění očekávejte na musicserveru už brzy.
Zpět do Music Baru. Kato tam totiž působil jako největší a zároveň nejspokojenější umělec, to když se procházel po pódiu při tracku "Procházka parkem". Měl přivřený oči, zasněnej výraz a kroužil okruhy. V DIY čapce
Prago Union. S jointem v ruce. Póza skoro jako
Tricky, akorát že to nebyla póza a už vůbec ne lacinej trik. Stav nirvány umělce neumělce. Hlava snad Katovi nikdy neupadne, i když chlastá Jamesona stejně jako Kurt. Mimochodem, z tý předchozí věty ať si vezmou ponaučení ti
fanz, který Kata zvali zvednutou skleničkou na panáka. Jameson není čirý, přesto Kato po dlouhým sebepřemlouvání panáka přijal, umně jej však odložil na pult dřív, než se z něj stih' napít a než řvoucí zvoucí zbystřili zradu.
© Lukáš Benda / musicserver.cz Navzdory panákový epizodě byl Kato daleko příjemnějším společníkem než v úterý. Zatímco při první zastávce často připomínal na pódiu tygra v kleci, nyní se neváhal posadit k bicím, odpočinout si v póze, jako by předčítal z Williama Blakea. Dvanáct songů plus tři přídavky, tentokráte v opačným gardu - končilo se "Kandidátem vět".
Resumé? Čtvrteční vystoupení Praga předčilo ve všech směrech to úterní a rozhodně mělo smysl dát Katovi šanci na reparát. Přestože není trendy, cool ani sexy, je svůj, a to je mnohem důležitější přívlastek než ty tři předchozí.