Tomáš Hajíček se zbláznil. Nebo prožívá opravdu těžkou krizi středního věku. A nebo obojí dohromady. Ba ne, nejspíš v sobě ve svých třiačtyřiceti jen objevil umělce. Umělce zcela rozdílného, než v něm dříme v čele Krucipüsk. Tenhle umělec nezpívá o druidech ani o mořských psech, nemluví sprostě (dobře, mluví, ale o mnoho méně) a dokonce se chová jako gentleman. Tenhle umělec místo tradičního námořnického outfitu vytáhl ze skříně kostým pohádkového pantáty z horské chaloupky a opticky zestárl asi o dvacet let. Tenhle umělec má zkrátka zcela rozdílnou tvář, než jakou byste čekali i v té nejdivočejší představě.

Stejně jako Hajíčkův program také předskakující Gang Ala Basta byli pro přítomné velkou neznámou. Tedy ne že by patřili do kategorie no name interpretů, ale žánrově jsou ve srovnání s Hajíčkem přece jenom zcela jinde. Nakonec - no a co? Jednak si je prý vybral (dokonce pro celé koncertní miniturné) sám liberecký bard, jednak mají GAB co dohánět. Ostatně to vědí i oni sami "Musíme to tlačit, jak se dá.", vyjádřil se v nedávném rozhovoru pro musicserver klávesista a zpěvák Lukáš. Ostudu rozhodně neudělali; rozhoupali, naladili, potěšili.

Kdybyste někdy dávali dohromady doprovodnou skupinu pro svůj one man / one woman projekt, zkuste mu vymyslet nápaditější název než Bigband. Na druhou stranu, jeho band byl opravdu BIG. Čtyři sboristky, dva dechy, bicí, jiné bicí, kytara, druhá kytara, basa, klávesy a zpěvák; třináct lidí sakum prdum. Však se to na pódiu hemžilo životem! A také vyhrávkami pozounu a trubky, ženskými vokály a častými účelovými disharmoniemi. Spíše než jako vážná kapela působila třináctka na pódiu jako parta potrhlých muzikantů, kteří si spolu chtěli nevázaně zajamovat, pobavit se a pak se v šatně zlomyslně šklebit tomu, jak publikum nevěřícně kroutilo hlavou. Prostě úlet. A jelikož se deska poprvé oficiálně objevila až na tomto křtu, osazenstvo Lucerna Music Baru dostalo plnou nálož bez sebemenšího varování.

Alespoň malá spojitost s Krucipüsk? Ani ta nejmenší! Po agresivitě a nasranosti ani stopy. Tomáš Hajíček ubral na hrubosti, proměnil se v hodného strýčka v poklidu přednášejícího o kocourech v troubě, sexy cigánech, o čertech a bábách v pekle. Činil tak s noblesou a se svým specifickým nadhledem moudrého světáka. Když zazněla kompletní desítka skladeb a "Kocour v troubě" byl dopečen a zkropen sektem, došlo ještě na rybu. Kromě této ujeté desky totiž vychází také Hajíčkova kniha "...arybařekla" obsahující jeho texty, nepublikované fotografie a náčrty. Příznivci Hajíčkova lehce zvrhlého (v dobrém slova smyslu) umění si tedy mohou užít dvojnásobné hody.

Místo závěrečného hodnocení přijměte prostou radu: jděte se na tenhle projekt podívat na vlastní oči. Budete mít šanci v Plzni, Jablonci nad Nisou, Ústí nad Labem a Českých Budějovicích. Mňau.