V Itálii se dělá dobré víno, Florencie taky není úplně ošklivá, ale elektronických projektů z Itálie, které by nějak výrazněji zaujaly, není moc. SONOIO je sympatickým projektem jednoho Itala, který si zkrátka rád hraje s mašinkami.

Už předchozí Cortiniho projekty dávaly tušit, že SONOIO nebude převratnou, nebo snad (i třeba zvukově) inovativní nahrávkou, protože tmavovlasý učitel hry na klávesy vždycky inklinoval spíš k rozvíjení zavedených standardů, které plnil příjemnými melodiemi a sem tam i nějakým tím menším experimentem se zvukem. Na rozdíl od Modwheelmood je tento projekt, co se týče instrumentální části, kompletně elektronická nahrávka, z největší části opět poskládaná na syntezátoru Buchla, která ale přes svoji melodičnost nezklouzává do přehnané podbízivosti. Melodie se většinou povedly skvěle a k parádním zvukům syntetických bas a perkusí výborně sedí.

Co se zpěvu týče, opět se neubráním srovnání s Modwheelmood - kromě instrumentální "Memory Loss" v každé skladbě uslyšíte typický Alessandrův tenor, sem tam i elektronicky upravený. Chválím za dvojvrstvý zpěv u "Houdini", kde předvádí i nižší polohy než obvykle. Patrně nejchytlavější skladbou (a potvrzují to i statistiky na last.fm) je "Not Worth Remembering", která staví na jednoduché lince a zapamatovatelném, vypjatém refrénu a povedené lyrice, která je pro Cortiniho typická - zpívá sice o obyčejných věcech, jako jsou vztahy, ale při vyjadřování používá zajímavé slovní obraty, které skvěle sedí do syntetických spodků.

Největším problémem eponymního debutu je ale přílišná jednoduchost, repetetivnost - na mnohonásobný poslech to není, mám totiž pocit, že se skladby oposlouchají vážně rychle. A s ohledem na tuto skutečnost je třicetiminutová stopáž tak akorát. SONOIO je sympatická deska, která se pěkně poslouchá, má celkem dobré texty a vážně chytlavé melodie. Za mě dobrý.