Zatímco první večer oslav tří dekád života ENek jsme si vychutnali regulérní koncert postavený na nejlepších kouscích kapely (s důrazem na druhé dvě třetiny jejího života), pro páteční show byl připraven, kromě zkráceného koncertu oslavenců, další program. Šlo o dvě vystoupení ze sólových projektů jednotlivých členů kapely. V Praze přišla řada na Bargeldovo "Rede" a Hackeho Hitman's Heel.

Nabitý večer začal sám Bargeld přesně ve 20.00. Vysvětlil skladbu večera, pozdravil Prahu a nastartoval bohatý program, který končil až někdy po půl dvanácté. Díky projekci v kinosálu, jež mapovala historii Neubautenů, tak během přípravy pódia pro následující vystupující nedocházelo ani k žádným hluchým prostojům.

Einstürzende Neubauten slibovali, že vytáhnou skladby, které dlouho nebo vůbec nikdy nehráli naživo. Volně navázali na včerejší finále "Total Eclipse Of The Sun" a začali skladbou "Sonnenbarke" ze stejného alba "Silence Is Sexy". Strhující rozjezd (zejména s gradujícím "Komm mit Komm mit Komm mit Komm mit Komm mit Komm mit mir") naznačil, že dnes zapomeneme na krásy Náhorního Karabachu, dnes půjde hlavně o ten starý dobrý industriální základ a následující "Seele Brennt" z alba "Halber Mensch" postavená na extaktických vlnách to potvrdila. Opět si užíváme Bargeldova křiku, Arbaitova kladiva mlátícího do ocelových trubek nebo Moserem obsluhovaných plastových barelů. Nejeden divák v sále začíná litovat, že pro dnešní den je sál uspořádán na sezení.

Nechat se unášet hudbou, pohybovat se do rytmu a volně splynout s kapelou by se jistě chtělo i v jednom z vrcholů večera v podobě rozsáhlé verze "Grundstück / November". Skladba z druhého supporterského alba v sobě má snad vše, co dělá Neubateny Eisntürzendemi. Kovový industriální zvuk, změny tempa, nečekané zvraty, práce s kontrasty. Famózní sborové intermezzo, živelnost i nespoutané mládí zralých mužů. ENka zakončují svůj třičtvrtěhodinový set kultovní skladbou "Sand", v šedesátých letech zpívanou Nancy Sinatrou a dnes třeba Hugo Racem nebo kapelou Kill The Dandies!.

Bargeldovo "Rede" je postavené na one man and one microphone show. Blixa sampluje svůj zpěv, dýchání, vzdychání, křik i nejrůznější skřeky. Zvuky na sebe vrství a ve smyčkách vytváří melodii, do níž pak zpívá. Takto připomněl třeba stařičké neubautenovské "Negative Nein".

Bargeld umí vykouzlit meditativní hudební plochy, s nimiž by lehce fanatizoval davy. Za necelou třičtvrtěhodinu ale neměl příliš prostoru pro ukázku svých klasických a nejznámějších věcí, jako je zvukový model Sluneční soustavy "Sonnensystem". Místo toho ale královsky pobavil jednak leteckou historkou (People Of Smetania) a pak coby řidič vypůjčeného Mercedesu Benz a poslechem rádia Sunshine.

Večer uzavírali Hackeho Hitman's Heel. Zvláštní kreatury jak z filmu Davida Lynche. Dekadeance, před kterou neutečete, alternativní blues. Kabaretní image kovbojů evropských nočních klubů. Klobouky, výstřední oblečky a kreslené projekce.

Jejich hudba často vychází z minimalistického motivu, který se opakuje tak dlouho, až se začne rozvíjet dál. Tím velmi rafinovaně působí na pozornost a stává se příjemně provokativní. Není to ale hudba pro každého a opět se předvedli včerejší hlupáci z publika, kteří zase v průběhu produkce Alexandra Hackeho, Daniell De Picciotto a fantastického bubeníka Chrise Hughese pokřikovali trapné hlášky. To ale kapele šťávu nevzalo a svůj set, v němž se plynule pohybovala mezi styly, aby se vždy vrátila do dekadentního blues, odehrála famózně.

Praha zažila dva výtečné večery s industriální legendou, kterou Einstürzende Neubauten rozhodně jsou. Ten druhý byl o něco hůře nazvučený a představil (ač Praze už dávno známé) další aktivity Blixy a Alexandera. Jsem zvědav, s čím pánové přijdou za pět let. Pokud budou v programu gradovat stejně jako doposud, půjde o něco vskutku velkolepého a dnes zatím nepředstavitelného.