Jeden z nejlepších rockových kytaristů Joe Satriani je na turné k novému albu a ve středu večer přilákal do pražské Tesla Arény necelé tři tisíce fajnšmekrů. Ti sem rozhodně nepřišli intelektuálně vysadit, nýbrž zaujatě vnímat orgasmickou nálož nadprůměrně promyšlené muziky.
Live: Joe Satriani
support: Ned Evett & Triple Double
místo: Tesla Arena, Praha
datum: 3. listopadu 2010
Fotogalerie
© Petr Klapper / musicserver.cz Šňůry k novým deskám bývají povětšinou zlehka rozpačité. Interpret hraje převážně skladby, které publikum zatím nezná, tudíž nemá možnost si je se svým oblíbencem zazpívat. A i když se divákům hudba snad líbí, neužívají si ji tak, jako dejme tomu na letním festivalu, kde muzikant hraje ty nejprofláklejší hity.
U Satrianiho to bylo trochu jiné. S ohledem na to, že jeho vystoupení bylo v podstatě jedno dvouhodinové sólo, se posluchači nemohli zapojit jinak než tleskáním a pohupováním do rytmu. A tedy se čerstvými skladbami téměř nenechali vykolejit.
Čtyřiapadesátiletý
Joe Satriani, jinak zvaný také Satch, vystřídal na scéně předskakující americké trio Ned Evett & Triple Double. Evett je znám jako průkopník hry na bezpražcovou kytaru, jako jeden z prvních použil pro povrch jejího krku sklo. Ani tato ojedinělost však nepřekonala hlavního aktéra večera.
© Petr Klapper / musicserver.cz Satriani v tričku, džínech a pro něj charakteristických slunečních brýlích předvedl taková sóla, že se pro ně jen těžko najde výstižný přívlastek.
"Říct o Satrianim, že je to kytarový bůh a mág, je klišé. Ale zatraceně sedí!" zhodnotil jeho exhibici přítomný fanoušek
Michal Pavlíček.
Jak už jsem naznačila, do playlistu kytarista zařadil velkou část skladeb ze své nové placky "Black Swans & Wormhole Wizards". Zazněla rytmická "Premonition", dynamická "Light Years Away", "Pyrrhic Victoria", "Littleworth Lane" nebo "Dream Song". Jednoznačně největší aplaus ale sklidila "Andalusia" z alba "Professor Satchafunkilus And The Musterion Of Rock" z roku 2008. Ta je atypická jednak tím, že je inspirovaná španělskou kulturou, ale hlavně obsahuje intro hrané na akustickou kytaru, což není v hudbě tohoto instrumentalisty obvyklé.
© Petr Klapper / musicserver.cz Koncert byl jednoduše skvělý. Originalita sršela z každé skladby, přičemž jen v málokteré se objevovaly totožné kytarové riffy, jako je tomu například u
Slashe anebo
AC/DC, pokud to vůbec můžu srovnat. Skupina spolu korespondovala naprosto přirozeně, svou instrumentální muzikou až neuvěřitelně komunikovala s publikem.
Satriani chvílemi působil jako malé děcko, které konečně dostalo svou první vymodlenou kytaru. Nadšení a hravost šlo cítit ze všech jeho pohybů, a to atmosféru v hale mnohonásobně zlepšilo a přítomní si tak mohli domů odnést úžasnou vzpomínku.