Šňůry k novým deskám bývají povětšinou zlehka rozpačité. Interpret hraje převážně skladby, které publikum zatím nezná, tudíž nemá možnost si je se svým oblíbencem zazpívat. A i když se divákům hudba snad líbí, neužívají si ji tak, jako dejme tomu na letním festivalu, kde muzikant hraje ty nejprofláklejší hity.

U Satrianiho to bylo trochu jiné. S ohledem na to, že jeho vystoupení bylo v podstatě jedno dvouhodinové sólo, se posluchači nemohli zapojit jinak než tleskáním a pohupováním do rytmu. A tedy se čerstvými skladbami téměř nenechali vykolejit.

Čtyřiapadesátiletý Joe Satriani, jinak zvaný také Satch, vystřídal na scéně předskakující americké trio Ned Evett & Triple Double. Evett je znám jako průkopník hry na bezpražcovou kytaru, jako jeden z prvních použil pro povrch jejího krku sklo. Ani tato ojedinělost však nepřekonala hlavního aktéra večera.

Satriani v tričku, džínech a pro něj charakteristických slunečních brýlích předvedl taková sóla, že se pro ně jen těžko najde výstižný přívlastek. "Říct o Satrianim, že je to kytarový bůh a mág, je klišé. Ale zatraceně sedí!" zhodnotil jeho exhibici přítomný fanoušek Michal Pavlíček.

Jak už jsem naznačila, do playlistu kytarista zařadil velkou část skladeb ze své nové placky "Black Swans & Wormhole Wizards". Zazněla rytmická "Premonition", dynamická "Light Years Away", "Pyrrhic Victoria", "Littleworth Lane" nebo "Dream Song". Jednoznačně největší aplaus ale sklidila "Andalusia" z alba "Professor Satchafunkilus And The Musterion Of Rock" z roku 2008. Ta je atypická jednak tím, že je inspirovaná španělskou kulturou, ale hlavně obsahuje intro hrané na akustickou kytaru, což není v hudbě tohoto instrumentalisty obvyklé.

Koncert byl jednoduše skvělý. Originalita sršela z každé skladby, přičemž jen v málokteré se objevovaly totožné kytarové riffy, jako je tomu například u Slashe anebo AC/DC, pokud to vůbec můžu srovnat. Skupina spolu korespondovala naprosto přirozeně, svou instrumentální muzikou až neuvěřitelně komunikovala s publikem.

Satriani chvílemi působil jako malé děcko, které konečně dostalo svou první vymodlenou kytaru. Nadšení a hravost šlo cítit ze všech jeho pohybů, a to atmosféru v hale mnohonásobně zlepšilo a přítomní si tak mohli domů odnést úžasnou vzpomínku.